Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XII.

Pan Reeder byl ve svém pokoji, své skromné toaletní potřeby měl položené na stolku. Přemýšlel o tom, jaká je to ztráta času, když se člověk musí oblékat podle módy - právě se převlékal k jídlu - když se ozvalo zaklepání na dveře. Ustal ve své práci s odřeným kartáčem na vlasy v ruce a rozhlédl se kolem.

"Vstupte," řekl a dodal: "pokud chcete."

V otvoru dveří se ukázala malá hlava pana Davera. Byl samá úzkost a omluva, což se zračilo v každém rysu jeho zvláštního obličeje.

"Vyrušuji vás?" zeptal se. "Je mi strašně líto, jestli vás vyrušuji, ale slečna Belmanová je pryč a vy jistě pochopíte ... Jsem si jistý, že ano ..."

Pan Reeder byl zdvořilost sama.

"Vejděte, vejděte, pane," řekl. "Jen jsem se připravoval na noc. Jsem velmi unavený a mořský vzduch ..."

Viděl, jak se tvář majitele usedlosti prodloužila.

"Pak jsem přišel, pane Reedere, se zcela zbytečným vzkazem.

Podíval se na dveře a pečlivě je za sebou zavřel, jako by měl nějaké důležité sdělení a nepřál si, aby ho někdo zaslechl.

"Pravdou je, že moji tři hosté by si hrozně rádi zahráli bridž. Poslali mě, abych se vás zeptal, zda byste se chtěl zúčastnit."

"S největší radostí," řekl pan Reeder přívětivě. "Nejsem příliš dobrý hráč, ale jestli to se mnou chtějí zkusit, budu dole v několika minutách."

Pan Daver odešel s díky a omluvami. Pan Reeder za ním důkladně zavřel dveře a zamkl je. Přešel pokoj, sehnul se a otevřel jedno ze svých zavazadel. Vyndal dlouhý, pružný provazový žebřík, jeden jeho konec upevnil k noze postele s nebesy a druhý spustil z otevřeného okna dolů do tmy.

Vyklonil se z okna a něco prohodil tichým hlasem. Potom se vší silou opřel o postel, aby unesl muže, který hbitě vystupoval po žebříku do pokoje. Když se to stalo, opět schoval provazový žebřík do svého vaku a zamkl ho. Přešel do jednoho kouta pokoje a odstrčil dveřní výplň. V otvoru se objevila hluboká skříň, kterou mu pan Daver svého času ukázal.

"Tohle místo je stejně dobré jako kterékoli jiné, Brille," řekl. "Je mi líto, že vás musím na dvě hodiny opustit, ale myslím, že vás tu nikdo nebude vyrušovat. Lampu nechám rozsvícenou - budete tady mít dost světla."

"Velmi dobře, pane," odpověděl muž ze Scotland Yardu a zaujal své místo. Pět minut nato pan Reeder zamkl dveře svého pokoje a odešel po schodech dolů k čekající společnosti.

Seděli ve velké síni - celá trojice byla velmi mlčenlivá a velmi zaměstnaná. Až jeho příchod je vzpružil k něčemu, co mohlo být považováno za lehký rozhovor.

Když vstoupil, byla v místnosti ještě čtvrtá osoba: černě oblečená žena nažloutlého obličeje, která po jeho příchodu velmi rychle zmizela. Hádal, že by to mohla být melancholická paní Burtonová. Když vstoupil, oba muži vstali. Po obvyklé výměně slov, která předchází volbě spoluhráčů, zjistil pan Reeder, že sedí proti vojensky vyhlížejícímu plukovníkovi

Hothlingovi. Po jeho levici seděla bledá dívka, po jeho pravici se (...)

(......)