Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XIV.

Margareta vstoupila do vozu, který čekal u vrat penziónu.

Hlavu měla jakoby ve víru. Dveře se za ní ihned zavřely a vůz se dal do pohybu. Viděla svého společníka: vtiskl se do kouta zavřeného vozu a pozdravil ji mírným, zmateným úsměvem.

Nepromluvil, dokud se vůz neocitl v jisté vzdálenosti od domu.

"Jmenuji se Gray," řekl. "Pan Reeder mě nemohl představit.

Seržant Gray od C.I.D."

"Pane Grayi, co to má všechno znamenat? Ten přístroj, pro který mě poslali ..."

Gray zakašlal. Vysvětloval jí, že o přístroji nic nevěděl.

Podle svých instrukcí ji měl pouze posadit do vozu, který měl čekat na silnici na úpatí kopce.

"Pan Reeder si přál, abyste jela vozem. Neviděla jste někde Brilla?"

"Brilla?" svraštila čelo. "Kdo je Brill?"

Vysvětlil jí, že do penziónu přibyli dva noví muži, on a ten, o němž se zmínil.

"Ale co se stalo? Děje se v Larmes Keep něco zlého?" zeptala se.

Vlastně neměla zapotřebí se ptát. Jediný pohled do tváře J.G. Reedera ji poučil o tom, že něco skutečně není v pořádku.

"Nevím, slečno," řekl Gray diplomaticky. "Všechno, co vím, je, že vrchní inspektor je tady s tuctem mužů a jde o nějakou záležitost. Mám za to, že pan Reeder chtěl, abyste nebyla při tom."

Ona "neměla za to" - ona si byla jistá a její srdce začalo bít trochu klidněji.

Jaké tajemství skrýval Larmes Keep? Bylo to všechno v souvislosti se zmizením Raviniho? Velmi se snažila myslet klidně a logicky, ale její myšlenky byly neukázněné.

Vůz zastavil na úpatí kopce a Gray vyskočil. Kousek výš před sebou viděl světla vozu, stojícího po straně silnice.

"Dostala jste ten dopis, slečno? Vůz vás zaveze přímo do Scotland Yardu a pan Simpson se o vás postará."

Následoval ji k vozu a otevřel jí dvířka. Potom stál na silnici a čekal, až světla vozu zmizela za zatáčkou silnice.

Byl to široký krytý vůz. Margareta se pohodlně usadila v koutě, přitáhla si hrubou přikrývku na kolena a připravila se na dvouhodinovou cestu. Ve voze bylo poněkud dusno - marně se snažila spustit dolů jedno okno, potom druhé. Nejenže v oknech nebylo sklo, ale okenice byly také nepohyblivé. O něco se škrábla do ruky. Ohmatala rám okenic. Šrouby, nedávno zaražené. Byla to tříska z hrubého dřeva, která ji předtím škrábla.

Vzrůstal v ní nepříjemný pocit hledala vnitřní kliku dveří.

Nebyla tam žádná. Hledala kliku na druhých dveřích a zjistila to samé.

Její pohyby musely upoutat pozornost řidiče, protože přední sklo bylo náhle odstrčeno a pozdravil ji hrubý hlas.

"Seďte a chovejte se tiše! Tohle není Reederův vůz - poslal jsem ho zpět!"

Hlas se změnil v chechot, který způsobil, že jí stydla krev v žilách.

"Půjdete se mnou, abyste poznala život ... Reeder bude ronit krvavé slzy. Znáte mě? Reeder mě zná ... Přál jsem si ho dostat dnes v noci. Ale vy to už obstaráte, drahoušku."

Náhle bylo sklo opět zasunuto. Vůz opustil hlavní silnici a nyní jel po vedlejší. (...)

(......)