Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XV.

Pan Reeder nebyl mužem, kterého by bylo možné snadno dojmout. Poprvé v jeho životě spatřil inspektor Simpson, že se za klidným a neochvějným chováním šéfa detektivů ze státního návladnictví skrývá značná vznětlivost. Reeder se vrhl s otázkou na Simpsona, který přikývl.

"Ano, vůz se vrátil. Řidič řekl, že dostal rozkaz vrátit se zpět do Londýna. Myslel jsem, že jste změnil své záměry.

Budete se zabývat loupeží zásilky zlata, Reedere?"

Pan Reeder upřeně hleděl přes pulty a inspektor Simpson sebou, přes svoji smělost trhl.

"Budu se zabývat peklem!" zasyčel Reeder.

Simpson spatřil skutečnou a neočekávanou tvář J.G. Reedera a zarazil se.

"Vrátím se zpět a vyslechnu toho kriminologa s opičím obličejem. Ukážu mu způsob usvědčení, který od dob inkvizice nikdo nepoužil!"

Dřív než mohl Simpson odpovědět, Reeder byl ze dveří venku a letěl po schodech dolů.

Bylo to právě hodinu po obědě, když Daver seděl u svého pultu a točil palci. Dveře se náhle otevřely a pan Reeder vstoupil. Daver detektiva nepoznal, protože muž, který si ve chvíli divoké nálady oholí kotlety, způsobí tím viditel- nou změnu svého vzezření. Se zmizením této ozdoby nastala v chování pana Reedera pozorovatelná změna. Jeho nepotřebné brýle, kterými osl- ňoval celou generaci zločinců, byly pryč.

Pryč byl také mírný, domlouvavý hlas a nesmělé, nesebevědomé způsoby.

"Potřebuji vás, Davere!"

"Pane Reedere!" zašeptal muž se žlutým obličejem, který o odstín zbledl.

Reeder za sebou přirazil dveře, s hlukem si přistrčil židli a posadil se proti majiteli penziónu.

"Kde je slečna Belmanová?"

"Slečna Belmanová?"

Údiv se zračil v každém rysu Daverova obličeje. "Můj ty Bože, pane Reedere, to přece jistě víte? Odjela pro váš daktyloskop - to je to slovo, že ano? Měl jsem v úmyslu vás požádat, abyste mi ukázal ..."

"Kde - je - slečna - Belmanová? Slabikujte to, Davere, a ušetřete si problémy!"

"Přísahám vám, drahý pane Reedere ..."

Reeder se opřel o stůl a zazvonil.

"Po - potřebujete něco?" koktal Daver.

"Potřebuji mluvit s paní Flackovou - vy jí říkáte paní Burtonová, ale paní Flacková je pro mě dost dobrá."

Daver nyní vypadal jako duch. Scvrkl se s náhle zestárnul.

"Jsem jedním z toho mála lidí, kterým se podařilo vyzvědět, že John Flack je ženatý," řekl Reeder. "Jedním z těch, kteří vědí, že má dceru! Je otázkou, jestli John Flack ví všechno, co vím já?"

Přímo propaloval očima muže pod sebou, který se stále více scvrkával.

"Ví o tom, že poté, co byl poslán do Broadmooru, jeho tajemník, který se před ním plazil jako červ, jeho hnusný, cizopasnický a otrocký tajemník, se rozhodl zmocnit se Flackovy tradice a použil svého vlivu a svých vědomostí k tomu, aby donutil nešťastnou dceru bláznivého Johna Flacka, aby se za něj provdala?"

Šílený, skoro nesouvislý hlas zanaříkal:

"Proboha ... nemluvte tak hlasitě ...!"

Ale pan Reeder pokračoval: (...)

(......)