Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVI.

Když Margareta Belmanová opět nabyla vědomí, nacházela se na volném vzduchu. Ležela v malém výklenku několik metrů od ústí jeskyně. Po jejím boku stál muž v roztrhané košili a rozedraných kalhotách a díval se na ni dolů. Když otevřela oči, přiložil si k ústům prst na znamení, aby mlčela. Jeho obličej pokrývaly stopy uschlé krve a vlasy měl rozcuchané. V jeho tváři však byl laskavý výraz, který ji uklidnil. Poklekl k ní, udělal ze svých rukou trychtýř a zašeptal:

"Buďte klidná! Je mi líto, že jsem vás poděsil, ale obával jsem se, že vykřiknete, až mě uvidíte. Mám za to, že vypadám hrozně."

Jeho úsměv byl uklidňující.

"Kdo jste?" zeptala se stejným způsobem.

"Jmenuji se Brill."

"Jak jste se sem dostal?" ptala se dále.

"Byl bych rád, kdybych vám to mohl povědět," odpověděl s netajenou zuřivostí. "Vy jste slečna Belmanová, že?"

Přikývla. Zvedl hlavu a naslouchal, potom se přitiskl ke skále, pomalu natáhl krk a vyhlédl za roh svého úkrytu. Asi pět minut se nehýbal. Ona mezitím vstala. Kolena se jí třásla, cítila se fyzicky slabá a její ústa byla opět suchá a vyprahlá.

Uklidnil se a vrátil se k ní.

"Byl jsem ve službě v Reederově pokoji. Zdálo se mi, že slyším, jak mě volá - když se šeptá, nejdou hlasy dobře rozeznat - a že mě žádá, abych rychle přišel, protože mě potřebuje. Ještě jsem se ani nedotkl země a - bum!" Lehce se dotkl své hlavy a trhl sebou. "To je všechno, nač si vzpomínám. Potom jsem se probudil úplně omráčený. Celou tu dobu jsem byl přirozeně v jeskyni."

"Jak to, přirozeně?" zašeptala ona.

"Protože pobřeží je při přílivu zaplaveno vodou a jeskyně je jediné místo, kde je možné se zdržovat. Nyní je ale na můj vkus příliš hustě obydlená."

Udiveně se na něj zadívala. "Obydlená? Co tím míníte?"

"Mluvte šeptem!" varoval, protože při posledních slovech zvýšila hlas. Pak opět naslouchal.

"Rád bych věděl, jak se dostanou dolů - Daver a ten starý ďábel."

Cítila, že přímo zbledla. "Myslíte - Flacka?"

Přikývl. "Flack tu byl sotva před hodinou a jak se dostal dolů, ví bůh. Mám za to, že naši druhové prohledávají dům."

"Policie?" zeptala se v údivu.

"Flackův hlavní stan - copak to nevíte? Ach ano, vy to nevíte. Myslel jsem, že Reeder - myslím pana Reedera - vám všechno řekl."

Brill byl upovídaný, protože byl velmi rád, že je ještě naživu a to plným právem.

"Celé ráno jsem se potuloval v jeskyni a kolem ní. Poslali stráž tam" - ukázal směrem k Siltbury. "Je to výtečná organizace. Dnes ráno zadrželi zásilku zlata a uprchli s ní - slyšel jsem starého muže, když to vypravoval své dceři. Veselé je, že i když nebyl při tom, aby provedení krádeže řídil, jeho plán se úplně zdařil a vše pracovalo jako hodinový stroj. Je to zvláštní, kdejaký podvodník je ochoten pracovat pro starého Flacka. Používá nejlepších lidí tohoto řemesla a Ravini je jediný člověk, který ho kdy dostal."

"Víte snad, co se stalo s panem Ravinim?" (...)

(......)