Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVII.

Byla to celá věčnost, než se konečně voda hřmotně přivalila na pobřeží a nastal očekávaný příliv. Margareta byla většinu času sama ve výklenku jeskyně, protože Brill se několikrát pokoušel proniknout dále do jeskyně a činil tam nová pozorování. Byla by mu ráda pomáhala, ale on ji upozornil na potíže, na které by mohla narazit.

"Je tam úplná tma, dokud nenastane příliv. Potom nám poslouží světlo odrážející se od vody a vy budete dobře vidět na cestu."

"Je tam někdo?"

"Dva chlapi, kteří se tam zaobírají loďkou."

První vodní víry se k nim dostaly, když vyšel z jeskyně a dal jí znamení.

"Držte se těsně u zdi," šeptal, "a chyťte se za můj rukáv!"

Poslechla a následovala ho. Dali se nalevo po rovné cestě.

Dříve než vešli do jeskyně, upozornil ji, že za žádných okolností nesmí promluvit, ale ani šeptat. Dovolil jí, aby mu nutné věci tiše sdělila přímo do ucha. Zvláštností jeskyně bylo, že se tam odrážel i ten nejtišší zvuk.

Šli dlouhou cestou stále vlevo a Margareta si myslela, že jdou podél nějakého průchodu. Teprve později objevila ohromné rozměry této vodou vyhloubené jeskyně. Po chvilce se Brill otočil dozadu a dotkl se její pravé ruky na znamení, že nyní půjdou vpravo.

Zatímco čekali na pobřeží, nakreslil si v písku hrubý plán a ujistil ji, že na cestě, po níž nyní šli, nejsou žádné překážky. Stiskl její ruku, aby ji upozornil, že se zastavuje.

Naklonil se dolů a ohmatal skalnatou zeď, kde zanechal své boty. Šli dál a dál a Margareta začínala nejasně vidět své okolí. Jeskyně však byla stále temná, takže nemohl přesně rozeznat vzdálené předměty. Opět k ní natáhl ruku, zavedl ji do hlubokého výklenku, poklepal jí na rameno a řekl, aby se tam posadila.

Museli čekat asi hodinu, než se u ústí jeskyně objevil malý proud vody. Vnitřek jeskyně se osvětlil zelenavým světlem, které působilo strašidelným dojmem. Z místa, kde seděla, nemohla odhadnout výšku jeskyně, protože právě nad nimi byl nízký a vroubkovaný strop. Vzdálenější strana jeskyně byla od nich asi padesát yardů. Jak se zdálo, skláněla se tam skalnatá zeď přímo dolů, od stropu až k písčité půdě. Dole spatřila motorový člun dlouhou šedivou loďku bez vrchního zařízení, která ležela převrácená na straně. Všimla si, že kolem loďky kráčela nějaká postava a zmizela dole v otvoru. Čím víc se jeskyně plnila vodou, tím bylo světleji. Brill přiblížil ústa k jejímu uchu a zašeptal:

"Zůstaneme tady, nebo se pokusíme najít nějakou cestu odtud?"

Odpověděla stejným způsobem: "Pokusme se."

Přikývl a tiše ji vedl dál. Už se ho nemusela držet. Cesta, kterou šli, byla nepochybně vytesána lidskou rukou. Každých dvanáct yardů byl přes cestu položen těžký kamenný blok. Nyní stoupali a měli tu výhodu, že byly skryti před lidmi v loďce, neboť se po jejich pravé ruce zvedala rozervaná ochranná skála.

Ještě neušli ani sto yardů, když se tato skála spojila se zdí a zdálo se, že průchod je zde nemožný. Cesta se (...)

(......)