Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola II.

George Ravini byl muž příjemného zevnějšku. Podle svého vlastního názoru, který ovšem podléhal předsudku, byl dokonce neobyčejně zajímavý se svými kadeřavými vlasy, se svým pěkným neapolským obličejem a vysokou, statnou postavou. A jestliže se k jeho přirozeným přednostem ještě také připočítaly nejlepší šaty, které Savile Row dovedl ušít, bezvadný šedivý klobouk, hůl ze dřeva malacca, o níž opíral ruku oblečenou v hedvábné rukavičce jako o rukojeť rapíru, nejvyleštěnější boty a nejjemnější hedvábné šedé ponožky, byl to obrázek dobře orámovaný a dokonalý. Jeho největší ozdobou ale byly "prsteny štěstí". Byl pověrčivý a věřil na kouzla. Na malíčku pravé ruky nosil tři zlaté prsteny, z nichž každý měl tři velké diamanty. Raviniho "kameny štěstí" patřily k tradici Saffron Hillu.

Jeho vzezření bylo vzezřením muže, který se napůl baví, napůl nudí, pro kterého nemá život tajnosti a také mu nemůže poskytnout nic nového. Jeho úsměv byl příhodný, protože George znal mnoho věcí, které se v Londýně přihodily nebo se při hodit mohly. Poprvé spatřil světlo světa v bytě o jedné místnosti ve čtvrti Saffron Hill. Rozšířil úzký obzor svého dětství tím, že se stal z chudého dítěte, které sdílelo postel s komediantskou opičkou svého otce, nejen obyvatelem celého krásného poschodí v Half Moon Street, ale dokonce i majitelem celého bloku domů v těchto místech. Jeho účet v Kontinentální bance byl velmi slušný. Měl cenné papíry, které mu vynášely více, než potřeboval. Mimo to měl slušné příjmy ze dvou nočních klubů a z heren, které byly pod jeho kontrolou, nemluvě ani o různých vedlejších výdělcích, které spadaly na účet jiných pramenů. Raviniho slovo bylo zákonem od Leytonu až do Clerkenwellu, jeho rozkazy poslouchali lidé v pásmu několika mil od nábřeží Fitzroy a žádný vůdce některé jiné bandy nesměl

zvednout hlavu bez jeho dovolení, nechtěl-li se ovšem vydávat v nebezpečí, že se náhodou probudí celý zavinutý v obvazech v middlesexské nemocnici.

Ravini trpělivě čekal na širokém nástupišti stanice Waterloo. Občas se podíval na své zlaté náramkové hodinky a přitom laskavým okem pozoroval proud života, který plynul směrem od zábradlí. Ve tváři měl vlastnický výraz.

Hodiny na stanici ukazovaly čtvrt na sedm. Letmo pohlédl na své hodinky a podrobně si prohlížel dav, který vycházel ze sedmého nástupiště. Po několika minutách spatřil dívku.

Upravil si vázanku a dotkl se střechy svého klobouku, který si trochu posunul na stranu, a loudal se jí pomalu naproti.

Margareta Belmanová byla příliš zaměstnaná svými vlastními myšlenkami, než aby myslela na zdvořilého mladého muže, který s ní tak často chtěl navázat známost obvyklým způsobem.

Vždycky tvrdil, že se už setkali dřív. V rozrušení nad svou návštěvou v usedlosti Larmes Keep úplně zapomněla na existenci tohoto zkaženého milovníka. Netušila, že by mohl čekat na její návrat z venkova.

George Ravini čekal na její příchod se samolibým úsměvem.

Měl rád štíhlé (...)

(......)