Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola III.

"Zajímavý muž," řekl pan Reeder když jel vůz po Westminsterském mostě. "Je to opravdu nejzajímavěj ší muž, kterého znám. Byl to osud, že jsem se musel do něj předtím tak obout. Přál bych si ale, aby nenosil diamantové prsteny."

Pokradmu se podíval na svoji průvodkyni.

"No, jak se vám - hm - líbí to místo?"

"Je tam velice krásně," řekla, ale bez jakéhokoli nadšení, "ale je to příliš daleko od Londýna."

Jeho obličej se zachmuřil.

"Odmítla jste to místo?" zeptal se úzkostlivě.

Dívka se pootočila na svém sedadle a podívala se na něho.

"Pane Reedere, mám opravdu pocit, že si přejete, abych byla pryč."

K jejímu údivu se pan Reeder silně začervenal.

"Co - hm - jistě, ano - ne, myslím. Ale zdá se, že je to velice slušné místo, i když by bylo jenom dočasné."

Zamžoural na ni očima.

"Budete mi chybět, opravdu mi budete chybět, slečno - hm - Margareto. Stali jsme se takovými" - tady něco násilně polykal "dobrými přáteli, ale - myslím na jednu záležitost a ta mě trochu znepokojuje."

Podíval se od jednoho okna ke druhému tak, jako by měl podezření, že někdo jede těsně za vozem, a pak řekl tišším hlasem:

"Nikdy jsem s vámi nemluvil, - hm - Margareto, o nepříjemných stránkách mého zaměstnání, ale je tu, nebo byl tu jeden pán, jmenoval se Flack. Vzpomínáte si?" zeptal se starostlivě a když kývla hlavou, řekl: "Doufám, že ano. O těchto věcech se čte v novinách. Asi před pěti lety, byla jste ještě dítě ..."

"Vy mi vážně lichotíte," smála se Margareta. "Naopak jsem byla dospělá osmnáctiletá dívka."

"Opravdu?" zeptal se pan Reeder tichým hlasem. "Vy mě překvapujete! Vraťme se ale k předchozímu tématu. Pan Flack patřil mezi lidi, o kterých často čteme v senzačních románech a kteří nemají příliš velký smysl pro realitu a běžné chápání života. Mistr zločinec, organizátor jisté - hm - jistého sdružení, nebo, jak by řekli obyčejní lidé, bandy."

Kývl hlavou a zavřel oči a ona myslela, že se chvíli modlil za bezbožného zločince.

"Výborný zločinec - je to strašné, že to člověk musí říct, ale musel jsem ho někdy proti své vůli obdivovat. Vidíte, často jsem vám říkal: moje dušá má sklon k zločinnosti. Ale on byl blázen."

"Všichni zločinci jsou šílenci, tak jste to často vysvětloval," řekla Margareta trochu příkře, protože se obávala, aby se řeč nevzdálila od jejích vlastních záležitostí.

"On byl opravdu blázen," řekl vážně pan Reeder a ťukl se rozvážně do čela. "Ale jeho šílenství bylo jeho záchranou.

Odvažoval se velkých věcí, ale všechno dělal se lstivostí šílence. Chladnokrevně zastřelil dva policisty - udělal to v pravé poledne na rušné ulici v City a utekl. Nakonec jsme ho ale stejně chytili. Lidé jeho ražení bývají v naší zemi chyceni vždycky. Já - hm - jsem byl při tom. Vlastně, já - hm - ano, já jsem se toho zúčastnil! Proto mám své mínění o našem příteli Ravinim, protože to byl on, kdo nám ho za dva tisíce liber práskl. Tuhle věc jsem (...)

(......)