Edgar Wallace

ŘEKA DIAMANTŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12. AMBER ODPLUL

Amber jel do Southamptonu jednoho smutného prosincového dne, kdy na vodách ležela smutná šedivá mlha a kdy každý raději seděl u krbu za staženými záclonami.

Nečekal, že uvidí Cynthii, když přišel na Waterlooské nádraží, protože se s ní velmi divně rozloučil už včera večer. Byla chladná a střízlivě věcná, takže jí neřekl nic z toho, co si sliboval.

Snažil se jí napsat dopis, který chtěl odeslat, než loď odpluje. Chtěl jí napsat, co cítil, když tu se náhle objevila vedle něj.

Amber byl velmi překvapen a nevěděl, co má honem říct. Mluvil něco o krásném dni a neviděl, že do oken šlehá déšť. Zdvořile řekl, že je rád, že přišla.

Nebyl asi příliš duchaplný, protože Cynthie se záhadně usmívala. Ale co má člověk říkat, když hlava je plná myšlenek, které by chtěl říct, ale ústa pronášejí všední zdvořilosti.

Zdálo se mu, že píšťalka průvodčího zazněla příliš brzy.

"Ale - ksakru," Amber vyskočil. "Lituji, chtěl jsem vám říct -"

Zase se usmála.

"Budete mít na všechno dost času," řekla pokojně. "Jedu s vámi do Southamptonu."

Byl jako opilý radostí a sklesl na sedadlo, když vlak vyjel ze stanice. Co by chtěl říct, je snadné si pomyslet. Tady se naskytla příležitost.

Rozuměla mu, když mluvil o krásném dni, o tom, jak mu kloboučník poslal tropickou přilbu o dvě čísla větší, a popisoval, jak v ní vypadal.

Jevila zdvořilý zájem ...

Příliš rychle projel vlak s hřmotem přes křižovatku v Easthleighu a zvolnil jízdu u města Southamptonu. Stále pršelo a studený déšť zkresloval obrysy budov, mezi nimiž se vlak blížil k přístavu.

Amber dlouze vzdychl, a když zpozoroval v očích dívky pobavení, usmál se také.

"Smutné počasí, slečno," řekl lítostivě. "Nebesa pláčí - Anglie truchlí nad ztrátou drahého syna a tak dále - že ano -"

"Anglie se musí smířit se svým smutkem," řekla dívka s úsměvem, a Amber se divil, že dovede být tak veselá za takové situace.

Ve velké nádražní dvoraně sousedící s nábřežím vystoupili z vlaku a procházeli nábřežím k lodnímu můstku.

"Najdeme si suché místo a já vás pohodlně usadím, a zatím promluvím se stewardem." Nechal ji ve velkém salónu a šel hledat svou kabinu.

Myslel na důležité věci. Na věci týkající se jeho života, jeho budoucnosti, jeho štěstí. Kdyby mu poskytla aspoň příležitost, aby jí řekl, co mu leží na srdci. Amber, pozoruhodný mladý muž, neobyčejně sebevědomý ve všech situacích, si najednou nevěděl rady.

Ve zmatku prošel několikrát kolem své kabiny, zabloudil do druhé třídy mezi míšence, a pak si uvědomil, že úplně zapomněl na pravý účel své cesty.

Vrátil se do velkého salónu a našel ho prázdný. Zmocnil se ho strach. Omrzelo ji čekat - urazil ji svou dlouhou nepřítomností - za chvíli měl odjet její vlak zpět a ona odešla.

Vyběhl ven na palubu - proběhl po několika schůdcích a můstcích - běhal po širokých promenádních palubách k údivu zřízenců, přes můstek vyběhl na vlhké nábřeží a znovu se vrátil na loď, aby po ní pátral.

Vrátil se do salónu celý zničený (...)

(......)