Edgar Wallace

ŘEKA DIAMANTŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14. HRSTKA OBLÁZKŮ

Když Lambaire a Bělásek vešli do pokoje jednoho domu v západní Africe s hlavou plnou nepříjemných myšlenek, ocitli se náhle tváří v tvář muži, o kterém si mysleli, že se tlačí o dubové pryčny ve venkovské věznici v Anglii. Byli úplně ohromeni. Nebyli schopni slova, když Amber vstal z pohodlné lenošky vládního zástupce.

Mlčky na sebe hleděli. Uštěpačný úsměv, který tak dobře znali, na jeho tváři chyběl. Byl velmi vážný.

"Haló," řekl Lambaire, "co to má znamenat?"

Nebyla to velmi duchaplná otázka. Amber nepromluvil. V zástupcově bungalovu byla trojice sama. Amber jim naznačil, aby si sedli. Oba ihned poslechli, jako hypnotizováni.

"Co jste udělali se Suttonem?" zeptal se klidně Amber.

Neodpověděli mu a on opakoval otázku.

"Je mrtvý," řekl zbytečně hlasitě Bělásek. "Je mrtvý - zemřel na zimnici na pochodu. Bylo to velmi smutné - zemřel na zimnici." Poprvé za celý svůj život pocítil Bělásek smrtelný strach. V Amberově hlase zněl podivný velitelský přízvuk, který se dá těžko vysvětlit. Vypadalo to, jako by tento trestanec náhle zaujal místo soudce. Ani Bělásek ani Lambaire si nemohli vysvětlit, že muž, který od nich žádá vysvětlení, je ten, kterého naposledy viděli připoutaného k trestaneckému řetězu na nádraží v Paddingtonu.

"Kdy zemřel?"

Odpovídali horlivě jeden přes druhého.

"Kdo ho pohřbil?"

Zase promluvili oba najednou.

"Ale měli jste s sebou dva domorodce - a nic jste jim neřekli. Ani jste je nepožádali, aby vykopali hrob." Jeho hlas byl zlostný a hleděl na ně přimhouřenýma očima.

"My jsme ho pochovali," řekl Lambaire, když se vzpamatoval. "Byl to běloch a my jsme taky běloši - nechápete?"

"Chápu!"

Šel ke stolu a vzal list papíru. Viděli, že je to zběžný náčrtek krajiny, - a dohadovali se, že představuje krajinu, kterou procházeli.

"Ukažte mi místo, kde jste ho pochovali." Amber položil mapu na Běláskova kolena.

"Neukazujte nic!" Lambaire zatím nabyl trochu jistoty,. "Co nám to tady hrajete za divadlo, Ambere? Kdo k čertu jste, že se odvažujete přijít a klást nám otázky. A k tomu vy - starý kriminálník!"

Jak nabýval odvahu, začal klít - snad potřeboval tuhle posilu.

"Když člověk tohle všechno prodělá, trpí žízní a hladem - a pak ho vyslýchá zloděj!"

Ucítil prudký stisk Běláskovy ruky a zarazil se.

"Nemluvte víc, než musíte!" mumlal Bělásek. Lambaire spolkl vztek a poslechl.

"A co ty řeči o diamantovém poli?" pokračoval Amber klidným, nevzrušeným hlasem. "Vláda o žádném takovém poli a o žádné takové řece neví. Vládnímu zástupci jste řekli, že jste takové místo nalezli. Kde je?"

"Najděte si ho, Ambere!" ječel Bělásek. "Vy jste šikovný, tak si ho najděte. Najděte si ho, jako jsme si ho museli najít my! My jsme nezískali zprávy vyzvídáním, my jsme tam byli a hledali."

Hmatal kolem sebe po podlaze, aby našel svůj klobouk.

"My odjíždíme zítra," řekl, "a první věcí, kterou učiníme, až se dostaneme do civilizovaného přístavu, bude, že jim podáme o vás zprávu. To (...)

(......)