Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X. KAPITOLA

Kapitán O'Regan se vracel do budovy policejního ředitelství v hlubokém zamyšlení. V jakém záhadném, tajemném spojení je Josephina Bradyová s tím Perryfieldem? Nedalo se přece popírat, že mezi nimi něco je, k čemu se Josephina nechce přiznat. Tvrdila, že zná Perryfielda jenom povrchně, jenom z jeho občasných návštěv u jejího zvěčnělého zaměstnavatele Schnitzera, ale toto její tvrzení bylo jako mnohá jiná, zřejmě nepravdivé.

Perryfield na ni čekal dnes večer v jejím bytě. Co to může znamenat? přemítal O'Regan. Uvědomoval si přitom, že touží po této dívce mnohem více, než po čemkoliv kdy toužil v celém svém životě - mnohem více, než by ho mohlo napadnout třeba jenom ve snu. Toužil také, aby jí mohl uvěřit, ale to stálé vetřelectví Perryfieldovo do jejích záležitostí mu to prostě znemožňovalo.

Přemítal o svém dnešním večerním rozhovoru s Josephinou a vzpomínal si, že každou chvíli se mu zdálo, že se mu dívka již chce se vším svěřit, ale kdykoliv chtěla promluvit, vždy jako by spatřila duševním zrakem něco hrozného, jako by nějaká neviditelná bytost, které se smrtelně strachuje, ji přinutila, aby mlčela. Jistě to musí být neobyčejná síla, dovede-li ji donutit, aby mu zamlčovala pravdu.

Nu dobrá, musí tedy zkusit něco silnějšího. Až dosud používal přátelství, mírnosti a láskyplných slov. Zítra vyhledá Josephinu a přinutí ji, aby mu řekla pravdu. Musí zvědět celou pravdu. Nejen proto, aby se mu vrátil klid mysli, ale také proto, aby mohl posadit Schnitzerova vraha kam patří - za pevné mříže.

Vstoupil pomalu a rozvážně do své kanceláře, usedl k psacímu stolu s rukama hluboko v kapsách kalhot, s nezapálenou cigaretou v ústech. Teprve až když vstoupil Spellman, vyrušil se ze svého hlubokého zamyšlení, které mu vyrylo vrásky na čele a prohloubilo rýhy u koutků jeho úst.

"Ahoj, Spelle," pozdravil svého poručíka. "Mluvil jste se Steinbergem?"

"Ano."

"Vysvětlil vám, proč nám telefonoval a proč chtěl, abychom mu poslali policistu?"

"Ne."

"Nebo proč si to rozmyslel, když s ním promluvil Lavine?"

"Ne," odpovídal Spellman vážně. "Ten člověk je velice rozčilený, kapitáne. Mluvil jsem s ním telefonicky, a když slyšel, že s ním mluvím z policejního ředitelství, skoro jsem viděl, jak dostal záchvat. Nechtěl mne přijmout ve svém bytě. Jeho auto na mne čekalo za městem a odjeli jsme pak ven."

"Řekl vám něco?"

"Pranic."

"Hm! Stále stejná historie. Steinberg je bohatý a něčeho se bojí. Tak si teď počínají všichni zdejší boháči. Potkáme-li někoho z nich na ulici, jenom letmo pozdraví a hned hledí, aby zase zmizel. Ano, takové je to vyděračství - promluv, a zemřeš!"

Spellman se zamyšleně díval před sebe.

"Ano, Steinberg se něčeho asi bojí," souhlasil. "Před chvílí jsem mluvil s Connorem. Mám o něho starost."

"A proč - zná ho?"

"Ano. Steinbergův dům je v Connorově hlídkovém obvodu a Connor tvrdí, že Steinberg je něčím poděšen až k smrti. Zabarikádoval se ve (...)

(......)