Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV. KAPITOLA

Za jízdy k Perryfieldovu domu Josephina mlčela. Krčila se v koutku auta a byla Perryfieldovi vděčná, že se nepokouší o rozhovor. V hlavě měla zmatek, ale jednou věcí si byla jista - že učinila to nejrozumnější, co mohla učinit. Věděla, že by Perryfield splnil, čím hrozil, a zastřelil by Tricka O'Regana, kdyby mu odpírala poslušnost. A nebylo by nesnadné zastřelit Tricka O'Regana - snad ještě snadnější než zastřelit někoho jiného. Jako to učinil Schnitzerovi - přišel, vystřelil a odešel.

Teď ať se s ní stane cokoliv, jen když on, Trick O'Regan, je zachráněn. Zda se však může spoléhat, že Perryfield dostojí slovu? Může věřit člověku, jako je on? Pátravě se na něho podívala a Perryfield ji uklidňoval úsměvem - zdálo se, že čte v jejích myšlenkách.

"O nic se už nestarejte, slečno Bradyová," pravil. "Chovejte se jako rozumné děvčátko a Tricku O'Reganovi se nic nestane. Když dám slovo, tak to platí."

Odvrátila od něho hlavu a zadívala se oknem. Musí se spolehnout na jeho slovo, nic jiného jí nezbývá. Musí se přetvařovat, že se chce chovat jako "rozumné děvčátko", a zatím čekat na první šťastnou náhodu, která jí pomůže, aby měla opět svou svobodu. Nic jiného už od budoucnosti nežádala.

Auto konečně projelo branou ve vysoké zdi a za chvíli se zastavilo před domem. Josephina následovala Perryfielda do prostorné haly. Černoška nesmíme šířky, obličej samý úsměv, se jim přikolébala vstříc.

"To je naše Sarah," vysvětloval Perryfield. "Bude se o vás starat, když já tu nebudu. Budete-li něco potřebovat, řekněte to Sarah a ona vám všechno opatří." Obrátil se k černošce, "Slyšíte, Sarah? Slečna Bradyová zde zůstane jako moje sekretářka. Opatříte jí všechno, oč vás požádá, rozumíte?"

"To se rozumí, že rozumím," ujišťovala Sarah. "Budu se o ni starat, jako by to bylo moje vlastní dítě."

Perryfield přikývl a odvedl Josephinu do velkého, vzdušného pokoje, kde byl přepychový nábytek.

"Počínejte si jako doma, slečno Bradyová," pravil. "Mám dnes dopoledne ještě něco na práci ve městě, a proto vám nemohu ukázat dům, musíte sama podniknout tu výzkumnou cestu. Máme zde krásnou zahradu s vlastním koupalištěm - nejhezčí v celém okrese - ale nezapomeňte, že zahrada má zdi, za kterými - nu, zkrátka, za kterými není příliš zdrávo. Doufám, že jste mi porozuměla."

"Úplně, pane Perryfielde," pravila Josephina. "Jinými slovy, jsem zde vězněna."

Přikročil k ní a položil jí ruku na rameno.

"Poslyšte, slečno Bradyová - ale proč bych vám stále říkal slečno Bradyová? To už přece nemusím - a poněvadž Josephina, ačkoliv je to hezké jméno, přece jen zní trochu obřadně, budu vám říkat prostě jenom Jo."

Josephina neodporovala. Bylo jí lhostejné, jak jí bude pan Perryfield říkat.

"Tak tedy poslyšte, Jo," pokračoval Perryfield, "proč byste mluvila o nějakém věznění? Žádám vás jen, abyste neodcházela ze zahrady, a moje zahrada je velká."

"Na světě jsou však také velká vězení, nemyslíte, pane (...)

(......)