Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII. KAPITOLA

Nebylo třeba ani tak velkého bystrozraku, jakým se honosil seržant Geissel, aby se zpozorovalo příštího dopoledne v policejním ředitelství, že kapitán O'Regan je velmi zamyšlený. Geissel si povšiml, že čelo O'Reganovo je náramně často zbrázděno vráskami, povšiml si také, kdykoliv se ho odvážil oslovit, že mu šéf odpovídá nezvykle úsečně, a z toho všeho usoudil, že "Steinbergův případ mu jde moc na nervy".

V jistém smyslu a do jisté míry byl úsudek seržanta Geissela docela správný. Steinbergův případ se dotkl O'Regana mnohem více, než chtěl sám přiznat. Ohavná surovost toho zločinu ho rozzuřila, a nestoudnost, s jakou byl spáchán únos, ho naplňovala zoufalstvím. Zde byla uražena jeho hrdost a pýcha policejního úředníka. Cítil, že ten vpád do budovy policejního ředitelství a odvlečení Steinberga jemu přímo pod nosem bylo zamýšleno jako důkaz síly těch lidí a současně také jako důkaz jeho slabosti. Nechť to řídil kdokoliv - a také případ Harveyův a Schnitzerův - luskl prsty přímo do očí O'Reganovi, výsměšně se na něho ušklíbl a potom klidně odešel, a to byla urážka, která se dala těžko strávit.

Ovšem, sám to zavinil, aspoň zčásti. Únos by se nemohl zdařit bez Lavinový pomoci. Měl ho vyhodit už dávno. Nikdy mu nevěřil, podezíral ho už dlouho, vždy podezíral, kdykoliv selhala policejní mašinérie, a to se stalo v posledních několika měsících až příliš často, že to byl Lavine, který hodil hrst písku mezi kolečka policejního stroje, aby se nemohla pohybovat. Ale Lavine byl koneckonců jen malý ničema, nepatrná ještěrka, a kdesi v trávě se skrývá velký had, a dokud tento had je na svobodě, dotud hrozí nebezpečí, že bude ještě více takových zločinů, jako bylo zavraždění Harveye, Schnitzera a Steinberga.

Ale kdo je to, ten velký had, který to všechno řídí? Ben Guinney? Perryfield? Je-li Perryfield a Ben Guinney jedna a táž osoba, tedy již není třeba pátrat dále - a kapitán O'Regan tušil, že odpověď na tuto otázku bude dána již velmi brzy. Byl již plně připraven, jak uvítá Perryfielda při jeho nejbližší návštěvě na policejním ředitelství, a měl bezpečný pocit, že Perryfield svou návštěvu nebude odkládat. Měl-li Perryfield opravdu prsty v zavraždění mladého Steinberga, jistě se zde objeví již co nevidět. Taková drzá dotěrnost je součástí jeho metod.

Ale myšlenky kapitána O'Regana se po větší část odpoledne zabývaly Perryfieldem jen nepřímo. Neustále se vracely k Josephině Bradyové, takže se konečně vzdal marného odporu a dívce věnoval všechnu svou pozornost. Včera večer, když ji opouštěl, byl pevně rozhodnut, že se s ní už nikdy nesetká. Vždyť skutečnosti, jichž byl svědkem, se nedaly popírat, a jestliže je seřadil jednu vedle druhé, tvořily dohromady hroznou obžalobu.

Josephina byla Schnitzerovou sekretářkou - a to samo o sobě již úplně postačovalo, aby každý, kdo znal Schnitzera aspoň trochu, se na ni díval jen s největším podezřením. Sama doznala, že večer, kdy byla spáchána vražda, byla v jeho (...)

(......)