Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII. KAPITOLA

Josephina probděla téměř celou noc sedíc v křesle. V hlavě jí vířilo a na spánek nebylo ani pomyšlení. Nemohla za žádnou cenu zapudit ze svých myšlenek obraz kapitána O'Regana, jak zde stál, přísně se na ni díval a pravil: "Co si mám o tom myslet, slečno Bradyová?" A pokaždé, kdykoliv spatřila tento obraz, vždy se jí sevřelo srdce. Řekla mu, že mu nemůže nic vysvětlovat a že si on o tom má myslet, co sám chce - a věděla, co si on o tom myslet musí. Přinejlepším si o ní myslí, že je lhářka, a i kdyby pochopil, že mu lhala jenom proto, že se mu bála povědět pravdu, musí ji odsoudit za její ubohou, žalostnou zbabělost. Ano, Trick O'Regan jistě opovrhuje zbabělostí. Zahlédla hněvivé jiskry v jeho očích, když jí úsečně přál dobré noci a pak se rázně obrátil k odchodu. To nejlepší, v co ještě mohla doufat, bylo, že jeho hněv platí pouze její zbabělosti.

A teď - co má učinit? Chápala, že tato noc ji zavedla na rozcestí a že se teď musí rozhodnout. Pro ni už není střední cesty: buď Perryfield, nebo O'Regan! Buď se vzepře Perryfieldovi a bude mu vzdorovat až po to nejhorší, vyzpovídá se ze všeho O'Reganovi, důvěřujíc v jeho ochranu - nebo obětuje O'Reganovo přátelství. Nazývala to přátelstvím, věděla však jasně, že je to něco mnohem hlubšího - uvědomila si v tomto okamžiku, kdy se zastavila na chodbě před otevřenými dveřmi a zahlédla v Perryfieldově ruce revolver, namířený na kapitánova záda. Okamžitě pochopila, že musí vzkřiknout a varovat ho, nechť se s ní pak stane cokoliv, i kdyby Perryfield na ni vystřelil - jen když se nestane nic zlého Tricku O'Reganovi!

V těch dlouhých hodinách, kdy po kapitánově odchodu seděla skrčená ve svém křesle, chápala stále jasněji a jasněji, jaká musí být její volba. Kdyby mohla snést, aby jí O'Regan opovrhoval a soudil o ní tak, jak ho k tomu nutila její zbabělost, pak by ovšem mohla pokračovat v tom, co činila až dosud - setrvat při své zbabělosti, protože se bojí toho, co by se jí mohlo přihodit, kdyby se odvážila říci O'Reganovi pravdu o Perryfieldovi. Byla to prostě volba mezi její osobní bezpečností a tím, co pro ni znamenala její láska k O'Reganovi. Touží-li po jeho lásce - a třeba jen po jeho úctě - musí se vzdát té bídné ochrany, kterou jí poskytovala její zbabělost.

Jakmile to všechno viděla tak zřetelně, již se jí pojednou zdálo, že volba je rozhodnuta. Již věděla, co musí učinit a v čem jí už nemůže zabránit nikdo a pranic. Musí mu říci všechno - všechno vysvětlit - a spoléhat se, že on jí uvěří a pochopí. Na ničem jí už tolik nezáleželo jako na tom, aby z jeho očí zmizel hněvivý pohled, aby se na ni opět tak usmíval, jak se usmíval dnes při večeři, kdy k ní mluvil o jejích dlouhých řasách a o jejích kučerách. Rozhodla se, že ihned ráno půjde na policejní ředitelství, a jakmile se tak rozhodla, rázně povstala, ještě několik okamžiků stála, usmívajíc se na podobiznu z novin přišpendlenou ke zdi a potom šla spát a ihned usnula.

O deváté hodině příštího (...)

(......)