Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX. KAPITOLA

Kapitán O'Regan uvedl v příštích dnech všechna kolečka složitého policejního stroje v čilý pohyb, jen aby byla vypátrána zmizelá dívka, ale všechno to jeho nesmírné úsilí zůstalo úplně marné. Věděl, že dívka je někde vězněna, a jeho mozek byl mučen děsivou myšlenkou, co se s ní stalo, co se s ní mohlo stát, a teprve teď chápal doopravdy, čím je mu Josephina Bradyová, jak ji má rád a jak po ní touží.

Také Lavine zmizel naprosto beze stopy, jako by se do země propadl, a rovněž z ostatních gangsterů nebyl vůbec nikdo vystopován. O'Regan však v žádném případě nepochyboval, že nesložili ruce do klína. Jistě se nesmířili s myšlenkou, že jejich vůdce je za mřížemi a že ho očekává elektrické křeslo, a jistě již přemýšlejí, jak by ho zachránili...

Kapitán O'Regan se pojednou vzpřímil v křesle a napolo povstal. Náhle ožil a v jeho zadumaných očích se zajiskřilo. To přece bylo úplně samozřejmé, že Lavine nebo někdo jiný z tlupy se pokusí navštívit Bena Guinneye, nebo nějakým jiným způsobem se s ním dostat do styku. A kdyby se zmocnil aspoň jednoho z nich, to by bylo, aby z něho nevymáčkl všechno, co ví o Josephine Bradyové. Na jeho obličeji se objevil výraz téměř ďábelský, když přemýšlel, jakých použije donucovacích prostředků.

Sáhl po naslouchátku a zavolal si státní trestnici.

***

Právě tohoto dopoledne se dostavil host do státní trestnice v Chesteru. Předložil pověřovací písemné svolení a byl uveden do hovorny, kam za okamžik přišel ředitel trestnice.

"Dobré jitro, pane - eh - Lavine," pozdravil ho, pohlédnuv na dokument.

"Dobré jitro, pane."

"Slyšel jsem, že chcete navštívit Bena Guinneye - je to váš příbuzný?"

"Nikoliv, není," odpovídal Lavine, "je to pouze přítel, ale chtěl jsem ho vidět, naposledy, než... rozloučit se s ním."

"Chápu," přikývl ředitel. "Dříve jste byl policejním poručíkem, že ano? Nuže dobrá, Lavine, jako bývalý policejní poručík znáte všechny předpisy pro návštěvu u vězňů. Slibujete mi, že je chcete splnit do posledního písmene?"

"Slibuji," pravil Lavine ochotně.

"Nemáte u sebe zbraň nebo nějaký omamný prostředek?"

"Nic takového, pane," ujišťoval Lavine.

Ale ředitel k němu přikročil a podrobil ho krátké, přesto však velmi důkladné, odborné prohlídce.

"Promiňte, ale naše předpisy jsou přísné," řekl a dodal, obrátiv se k dozorci, který tu již čekal: "Přiveďte Guinneye."

Odsouzenec byl přiveden mezi dvěma dozorci, bezpečně spoután, a byl postaven do klece z ocelových tyčí, která tvořila část hovorny. Dozorce zůstal před klecí a zdánlivě úplně lhostejně se opřel o její mříže.

"Haló, Bene," pozdravil ho Lavine a přikročil k mříži, "jak se máme?"

"Ujde to. Děkuji vám," odpovídal Guinney. "A co dělají chlapci?"

"Dělají, co mohou, Bene," pravil Lavine a pevně se mu díval do očí, "a nechtějí nic zanedbat. Možná že jeden nebo dva z nich se přijdou na vás podívat."

"Opravdu?" tázal se Guinney protáhlým hlasem, (...)

(......)