Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III. KAPITOLA

První dojem, který se vrátil, skoro jen vklouzl do vědomí Josephiny Bradyové, bylo hučení v uších a pocit hrozné únavy. Sebemenší duševní nebo tělesná činnost se zdála úkolem tak ohromným, že se nemohla ani odvážit, aby se o něj pokusila. Měla nejasnou, mlhovitou představu, že se stalo něco velmi nepříjemného, a čím déle mohla odkládat okamžik, kdy si na to vzpomene poněkud jasněji, tím bylo pro ni lépe. V hlavě jí vířilo a cítila v ní bodavou bolest.

Pojednou se ozval pronikavý zvuk. Již poznala, co to je - bylo to zatroubení automobilové houkačky. A to hučení, které se jí ozývalo v uších, i to teď poznávala jako hučení motoru. Počínala chápat, že sedí v autě. Ale komu toto auto náleží a kam jede? Vzpomínala si, že usedla do auta - eh ano, již to ví - Schnitzerovo auto a řídil je ten podivný Japončík s opičím obličejem. Měla napsat některé dopisy, které jí Schnitzer nemohl nadiktovat v kanceláři. Ale při tomto namáhavém vzpomínání se jí zdálo, že opravdu již byla ve Schnitzerově bytě - ano, musela tam být, vždyť si docela jasně vzpomíná na jeho pokoj. Ale dopisy nepsala, tím si byla docela jistá. Vzpomínky jí opět mizely jako v mlze a musela vynaložit všechnu svou vůli, aby je opět soustředila. Objevilo se jí před duševním zrakem něco, co se podobalo velké, těžké zácloně. Vzpomínala si, že stála těsně vedle té záclony - že ji opatrně odsunula stranou - a nahlédla otvorem...

A teď se jí paměť vrátila jako bleskem a viděla všechno docela určitě: pan Schnitzer v hrozném poděšení stojí s rukama nad hlavou - dva muži stojí u dveří - přidušený výstřel - a potom ta beztvará hromádka na podlaze a rudá skvrna, pomalu se rozšiřující na bílé náprsence...

Zachvěla se a chtěla otevřít oči, ale nesvedla nic jiného kromě toho, že víčka chabě zamžikala. Věděla však, že musí otevřít oči a že si musí za každou cenu zjistit, kde právě je a co se s ní děje. Ovšem, je v autě, to již věděla - a také poznávala, že auto ujíždí velmi rychle - a cítila vůni tabáku - doutník, pomyslela si.

"Už se z toho probírá, Mike."

Tento hlas přímo dívkou otřásl a vrátil jí vědomí. Tento hlas by poznala všude na celém světě - už nikdy nezapomene na tento hlas... "Mám mnohem větší právo než vy, poslat ho na onen svět..." Ten muž, menší přitloustlé postavy, který mířil revolverem na Schnitzera... Pennyfeld nebo Perryfield či tak nějak.

A pak zaslechla jiný hlas a poznala v něm hlas toho muže vysoké, hubené postavy s obličejem jako krysa.

"V takových věcech jsem pro největší lidskost, Perryfielde," pravil tento hlas. "Skončete to s ní, než se vzpamatuje."

"Není naspěch," zavrčel Perryfield.

"Až se z toho probere docela a uvidí revolver, dá se do křiku, a má hlas, že by ho odtud slyšeli až na policejním ředitelství."

"Za ten její hlas jí můžeme být jenom vděčni," odvětil Perryfield. "Kdyby nebyla vykřikla, nebyli bychom věděli, že je tam a že viděla, co se stalo - a viděla příliš mnoho, abychom ji mohli (...)

(......)