Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV. KAPITOLA

V okamžiku, kdy Lavine vstoupil do kanceláře, poručík Spellman stál u telegrafního přístroje a jeho prsty probíhal úzký proužek papíru. Lavine se zastavil těsně u dveří, chvíli tam stál mlčky a zamračeně se díval na Spellmana.

"Poslyšte, Spellmane," pravil konečně.

"Co se děje?" tázal se Spellman, aniž by se k němu obrátil.

"Chtěl jsem se vás zeptat, proč jste vlastně tak chladný k panu Perryfieldovi?"

Spellman pokračoval ve čtení telegrafických značek na dlouhém proužku papíru.

"Že jsem k němu chladný?" tázal se. "A jak se mám k němu chovat? Není to přece můj mladší bratr."

Lavine netrpělivě mávl rukou.

"Není, ovšem," pravil, "ale to ještě není důvod, abyste se k němu choval odmítavě."

Spellman se k němu konečně ohlédl přes rameno.

"Myslel jsem, že je to váš chráněnec, Lavine," pravil, "ale to ještě není důvod, aby se pan Perryfield stále potuloval v těchto místnostech - mohlo by se říci, že se k nám přestěhoval, ovšem jenom v těch chvílích, kdy není přítomen kapitán."

"A co na tom?" tázal se Lavine útočně. "Mám se snad tázat o dovolení, koho si mám zvolit za přítele? Mám napsat seznam kandidátů svého přátelství a předložit jej vyšším instancím ke schválení?"

Spellman pokrčil rameny a opět soustřeďoval svoji pozornost k telegrafickým značkám.

"Volte si své přátele kde chcete a odkud chcete, Lavine," pravil, "ale postarejte se, aby se mi nestavěli do cesty. To je všechno, víc od vás nepožaduji. My dva, jak se zdá, si nerozumíme."

"Hm," zavrčel Lavine. "Nebo mi ho snad závidíte?"

"Perryfielda?" Spellman zavrtěl hlavou. "Jen si ho ponechte, Lavine. Náleží vám a jenom vám."

"Chtěl jsem vám jen poskytnout docela pěknou příležitost -"

"Jak jste laskav."

"Zkrátka, chtěl jsem vás posadit někde blízko peněz," dodal Lavine.

Spellman se hlučně zasmál.

"Sedím už dost blízko vedle nich," pravil. "Bydlím totiž v těsném sousedství velké banky."

"Nu dobrá, nechme toho," pravil Lavine. "Domníváte-li se, že můžete spokojeně žít ze svého platu, tedy je to jen vaší věcí, ale já vám říkám, Spellmane, že je to ukrutné bláznovství."

"Možná," usmál se Spellman. "Ale doufám, že takových ukrutných bláznů je ve Spojených státech ještě mnoho. Jsou to lidé, kteří chtějí žít jenom z toho, co si mohou počestně vydělat. Podivínství, že ano? A možná že je to také dost nepřirozené, eh. Lavine? Lidé, kteří nepřijmou peníze od nikoho, nemohou-li je přijmout veřejně a před celým světem. Ještě jste neslyšel o lidech tohoto druhu? Nuže, dobrá, představuji vám právě teď jednoho z nich - jsem to náhodou já sám. Mnoho ovšem nemáme a snad to také nikam nepřivedeme, ale jsme zde a zde zůstaneme."

"Ano, jste zde a nikam se nehnete," ušklíbl se Lavine. "Jste-li však spokojen se svým osudem -"

Pojednou se odmlčel, neboť se otevřely dveře a jimi vstoupil Perryfield, dobromyslně se usmívaje.

"A hleďme, pan Spellman!" pravil přívětivým hlasem. (...)

(......)