Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Před večerem se Kaptah probudil v lodním stanu a vyklouzl zpod rohože a protíral si oči a zíval a řekl:

"Pro chrobáka — na Amona nezapomínajíc — má hlava již není jako kovadlina v kovárně, nýbrž cítím se usmířen se světem, budu-li se jen moci najíst, neboť se mi zdá, že v mém žaludku sídlí několik odedávna hladovějících lvů."

Aniž požádal o dovolení, sedl si k nám a hltal ptáky pečené v hlíně a vyplivoval kosti přes okraj lodi.

Když jsem však spatřil zase Kaptaha, vzpomněl jsem si na naše postavení — a zhroziv se velice, řekl jsem:

"Ty opilý netopýre, měl jsi nás povzbudit svou radou a pomoci nám z těžkostí, abychom neviseli vbrzku všichni tři bok po boku na hradbách hlavou dolů, ale místo toho přijdeš a opiješ se opět, a válíš se ve svých ospancích jako svině v bahně. Řekni nám rychle, co máme učinit, neboť vojáci již zajisté jedou za naší lodí, aby nás zabili."

Kaptah se nicméně nepoděsil, nýbrž řekl:

"Je-li pravda, co jsi vypravoval, pak tě král očekává až za třicet dní a také ti slíbil, že tě dá vyhnat holí ze svého domu, objevíš-li se před ním dříve, než uplyne tato lhůta. Proto dle mého mínění nás tentokrát nic nehoní, avšak jestliže se na nás přilepila smůla a nosiči oznámili tvůj útěk anebo kleštěnci zašmodrchali svou záležitost v ženském domě, tak nám již stejně není pomoci. Ale důvěřuji stále v našeho chrobáka — a dle mého mínění jsi velmi pochybil, když jsi mi dal vypít nápoj z máku, z něhož mne rozbolela hlava, jako by ji švec píchal šidlem, neboť kdyby ses nebyl býval pro nic za nic tak přenáhlil, byl by se mohl Burnaburiaš udusit nějakou kostí nebo klopýtnout a zlámat si vaz, takže bych se byl stal králem babylónským a pánem čtyř světových stran, a ničeho bychom se nebyli museli obávat. Tak pevně věřím v chrobáka! Avšak přesto ti odpouštím, protože jsi mým pánem a nedovedeš jednat lépe. A odpouštím ti také, žes mne uzavřel do hliněného džbánu, v němž jsem se skoro zadusil, což se naprosto nesrovnává s mou důstojností. Avšak dle mého mínění bylo nejlépe uzdravit napřed mou hlavu, abych ti mohl dát dobrou radu, neboť dnes ráno bys ji byl mohl mít snadněji ze shnilého kořene než z mé hlavy. Nyní naopak jsem hotov být ti k službám vší svou moudrostí, vždyť dobře vím, že bys byl na světě beze mne jako jehně, jež zbloudilo a pláče za svou matkou."

Poručil jsem mu, aby přestal se svým nekonečným klábosením, a zeptal jsem se ho, co máme dle jeho mínění počít, abychom uprchli z Babylónie.

Kaptah se poškrábal na hlavě a pravil:

"Vskutku, tato loď je příliš velká, abychom ji my tři dostali proti proudu, abych pravdu řekl, nemám ani trochu rád vesla, protože působí puchýře na dlaních. Proto musíme vystoupit na zem a ukrást někde dva osly, na něž naložíme naše batohy. Abychom nevzbudili pozornost, bude nejlépe, když se nuzně oblečeme a půjdeme od vsi ke vsi a od hospody k hospodě, ale ty neprozradíš, že jsi lékařem, nýbrž budeš vystupovat jako někdo jiný. Budeme se vydávat za kejklíře, kteří po večerech baví lid na mlatech, neboť kejklíře nikdo nepronásleduje, a ani lupiči je nepovažují za hodný oloupení. Budeš předpovídat prosťáčkům budoucnost z oleje, jak jsi se tomu naučil, a já budu vypravovat zábavné povídačky, kterých znám bezpočet, jak dobře víš, a dívka může vytančit svůj chléb. Avšak stejně dobře můžeme najmout veslaře a plout na této lodi až k hranicím, poněvadž jsme závislí tak jako tak na chrobákovi, i může nás ochránit stejně dobře na řece jako na cestě. Nicméně jistota je jistota a neučinili bychom nejmoudřeji, kdybychom ukradli loď chudým veslařům, kteří se jistě potloukají v sítinách kolem a čekají, až nastane tma, aby nás mohli zabít. Proto bude nejlépe, odejdeme-li neprodleně, a jestliže se veslaři pokusili poslat za námi královy stráže, nemyslím, že někdo uvěří jejich povídačkám, neboť budou mluvit o rozjařených ďáblech v pohřebních džbánech a o divech, které zakusili, takže vojáci a soudci je pošlou do chrámu ke kněžím a nebudou se namáhat s vyšetřováním jejich povídaček."

Večer byl již na dosah, takže jsme si museli pospíšit, neboť Kaptah zajisté zcela správně uvažoval, že veslaři se budou snažit přemoci svůj strach a vrátí se pro svou loď, a bylo jich proti nám deset silných mužů. Proto jsme se namazali olejem veslařů a zašpinili svůj šat a tváře hlínou a rozdělili zbytek mého zlata a stříbra a ukryli ho do pásů a šatů. Svou lékařskou skříňku, kterou jsem zde nechtěl zanechat, jsem zavinul do rohože a naložili jsme ji Kaptahovi na ramena přes veškerý jeho odpor. Opustili jsme loď v sítinách a přebrodili jsme se na břeh.

V lodi zůstalo jídlo a dva džbány vína, takže Kaptah doufal, že se veslaři tím spokojí a opijí se a nebudou se dále starat o naše pronásledování. A když pak vystřízliví a půjdou před soudce, aby o nás pověděli, že bude každý z desíti vypravovat něco jiného a jejich líčení bude tak popletené, že je soudcové dají vypráskat holemi. V to jsem doufal i já.

Tak se stalo, že jsme se vydali na pouť, i procházeli jsme obdělaná pole a našli karavanní cestu, kterou jsme sledovali po celou noc, ačkoliv Kaptah reptal a proklínal své zrození pro zavazadlo, jež mu zatěžovalo šíji. Ráno jsme došli do vesnice, jejíž obyvatelé nás dobře přijali a vážili si nás velice, protože jsme měli odvahu putovat v noci a nebáli se ďáblů. Dali nám krupici uvařenou v mléce a prodali nám dva osly a oslavovali nás, když jsme odcházeli, neboť to byli prostí lidé a neviděli značené stříbro již po mnoho měsíců, ježto své daně platili v obilí a dobytku a bydleli v chatrčích spolu se svými zvířaty.

Tak jsme putovali den za dnem po cestách babylónských a potkávali obchodníky a ustupovali z cesty před nosítky velmožů a ukláněli se jim. Slunce nám osmahlo kůži a naše oděvy se trhaly, a zvykli jsme si již ukazovat lidu své umění na mlatech.

Já jsem lil olej na vodu a předpovídal šťastné dny a bohatou úrodu, syny a výhodné koupě žen, protože mi jich bylo líto pro jejich bídu a nechtěl jsem jim předpovídat nic zlého. Věřili mi a radovali se velice. Avšak kdybych jim byl měl předpovídat podle pravdy, byl bych jim předpovídal kruté výběrčí, rány holí a úplatné soudce, hlad v hubených letech, horečnaté nemoci za říčních záplav, kobylky a mouchy, vyprahlé sucho a hnijící vodu v létě, robotu do úpadu a po robotě smrt, neboť takový byl jejich život.

Kaptah jim vypravoval pohádky o čarodějnicích a o princeznách, o cizích zemích, kde se lidé procházeli s hlavou pod paží a proměňovali se jednou do roka ve vlky, a oni mu věřili a vážili si ho velice a zahrnovali ho pokrmy, takže tloustl.

A Minea jim tančila na mlatech, ježto musela denně tančit, aby si zachovala obratnost pro svého boha, a oni se obdivovali jejímu umění a říkali:

"Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."

Tato cesta byla mi k velikému užitku, neboť jsem se poučil na vlastní oči, že jsou-li bohatí a vznešení ve všech zemích i ve velkých městech v hloubi svého srdce stejní a stejně uvažují, pak i chudí ve všech zemích jsou stejní a stejně uvažují, i když jejich zvyky jsou rozličné a jejich bohové mají různá jména. Poučil jsem se na vlastní oči, že chudí jsou útrpnější než bohatí, poněvadž domnívajíce se, že vidí před sebou chudáky, dávali nám krupici a suché ryby, nic za to nežádajíce, z čisté dobroty srdce, kdežto bohatí nás odháněli jako chudáky holemi od svých dveří a opovrhovali námi. Poučil jsem se na vlastní oči, že i chudí mají radost a žal, touhu a smrt a že děti chudých se rodí na tento svět stejně jako děti bohatých. Mé srdce nad nimi jihlo pro jejich prostotu a nemohl jsem se zdržet, když jsem je viděl, abych neléčil nemocné a neotvíral vředy a nečistil oči, které by byly brzy osleply bez mé pomoci. A nežádal jsem od nich darů za to vše, nýbrž činil jsem tak ze své vůle.

Avšak proč jsem to všecko činil, nedbaje nebezpečí, že budu přistižen, to nemohu říci. Snad bylo mé srdce zjihlé kvůli Minei, kterou jsem viděl každý den a jejíž mládí zahřívalo mé tělo každou noc, když jsme leželi na hliněné podlaze, která páchla po slámě a po hnoji. Snad jsem tak činil kvůli ní, abych si naklonil bohy dobrými skutky, ale je také možno, že jsem se chtěl cvičit ve svém umění, abych neztratil jistotu svých rukou a přesnost svých očí ve vyšetřování nemocí. Neboť čím déle jsem žil, tím spíše jsem chápal, že člověk, ať dělá cokoli, jedná z mnohých příčin a často sám neví, proč tak jedná. Proto všecky skutky lidí jsou jako prach u mých nohou, dokud nevím, jak byly myšleny a proč byly vykonány.

Za cesty jsme přestáli mnohá protivenství a mé ruce ztvrdly a kůže na chodidlech sílila a slunce mi vysušovalo olej z tváří a prach oslepoval mé oči, ale prese vše, když na to vzpomínám, bylo naše putování po zaprášených cestách babylónských krásné, a nemohu na ně zapomenout, nýbrž dal bych mnohé z toho, co jsem zkusil i vlastnil v životě, kdybych mohl ještě jednou po nich putovat stejně mladý, stejně bystrých očí a neúnavný jako tehdy a kdyby opět kráčela po mém boku Minea s očima zářícíma jako obraz luny na řece.

Po celou tu dobu nás provázela smrt jako stín a nebyla by bývala nikterak lehká, kdybychom byli chyceni a padli králi do rukou. Avšak v těch vzdálených dnech jsem na smrt nemyslil a nebál se jí, i když mi byl život dražší než kdykoli dříve, pokud jen jsem měl Mineu po boku a vídal ji tančit na mlatech, jejichž hlína byla postříkána vodou, aby se nevířil prach. Pro ni jsem zapomněl na hanbu a zločin svého mládí a mé srdce bylo lehké jako pták, když jsem se probouzel bekotem ovcí a bučením dobytka a pozoroval slunce, rodící se a plující opět jako zlatá loď po obloze, nocí do modra vymyté.

Konečně jsme přišli do pohraničních krajů, které byly vypáleny a zpustošeny, ale pastýři, majíce nás za chudáky, nám ochotně ukázali cestu, takže jsme přišli do země Mitannu a do Nahariny, aniž jsme zaplatili poplatky a aniž jsme se setkali se strážemi obou království.

Když jsme došli do prvního velkého města, kde se již lidé navzájem neznali, vešli jsme do obchodu a nakoupili si šatstva, očistili jsme se a oblékli podle své důstojnosti a ubytovali jsme se na hospodě šlechticů. Ježto mého zlata bylo namále, zůstal jsem po nějakou dobu v tomto městě, abych provozoval své řemeslo, a měl jsem mnoho chorých a uzdravil jsem mnoho nemocných, neboť obyvatelé země Mitannu byli zvědavi a milovali všecko cizí. Také Minea budila pozornost svou krásou a mnozí jí nabízeli, že ji ode mne koupí. Kaptah se vzpamatoval ze svých útrap a ztloustl ještě více a potkal mnoho žen, jež mu byly nakloněny pro jeho povídačky.

Když popíjel v domech rozkoše, vypravoval jim o dnu, kdy byl babylónským králem, a lidé se mu smáli a plácali se po lýtkách a říkali:

"Takového lháře jsme ještě nikdy neslyšeli. Jeho jazyk je dlouhý a hbitý jako řeka."

Tak míjel čas, až se stalo, že mne Minea začala pozorovat a její oči byly naplněny neklidem, i bděla a plakala za nocí. Konečně jsem jí řekl:

"Vím, že toužíš po své zemi a po svém bohu, a máme před sebou ještě dlouhou cestu. Nicméně musím jít nejdříve do země Chatti, kde sídlí Chetité, z důvodů, jež ti nemohu vysvětlit. Dotazoval jsem se obchodníků a pocestných a krčmářů, i sebral jsem o nich mnoho vědomostí, které si často odporují, avšak myslím, že můžeme z jejich země vyplout ke Krétě, ale nejsem si tím jist, a tedy chceš-li, zavedu tě přímo na syrské pobřeží, odkud vyjíždí lodi velice často do tvé země. Nicméně jsem slyšel, že brzy se vypraví odtud poselstvo, aby doneslo každoroční dary mitannského krále králi chetitskému, a s ním můžeme bezpečně cestovat a vidět a poznat mnohé věci, jež neznáme, a tato příležitost se mi naskytne až zase po roce. Přece však o tom nechci sám rozhodovat, nýbrž rozhodni ty sama, jak chceš."

Ve svém srdci jsem věděl, že ji klamu, neboť mé přání poznat zemi Chatti bylo pouze přáním mít ji déle po svém boku, než budu nucen předat ji jejímu bohu. Avšak ona řekla:

"Kdo jsem já, abych měnila tvé úmysly? Ráda tě doprovodím, kamkoli půjdeš, ježto jsi mi slíbil, že mne zavedeš zpět do mé země. Vím také, že na pobřeží země Chetitů mají dívky a jinoši zvyk tančit na luzích před býky, takže Kréta nemůže být odtamtud příliš daleko. A budu mít tak příležitost pocvičit se ve svém tanci, vždyť již skoro celý rok jsem netančila před býky, i obávám se, že mne pak nabodnou na své rohy, budu-li před nimi tančit na Krétě bez cvičení." Odpověděl jsem jí a řekl:

"O býcích nevím nic, ale musím ti říci, že podle všech zpráv jsou Chetité lid krutý a ošemetný, takže za této cesty nám hrozí mnohá nebezpečenství, ba i smrt. Proto bys učinila snad lépe, kdybys zůstala a čekala na mne zde, v zemi Mitannu, než se vrátím, a mohu ti ponechat dosti zlata, abys mohla dobře žít." Avšak ona řekla:

"Sinuhete, to jsou hloupá slova. Kamkoli půjdeš, tam půjdu i já, a hrozí-li nám smrt, nebudu nešťastna kvůli sobě, nýbrž kvůli tobě."

Tak se stalo, že jsem se rozhodl připojit se k poselstvu jako lékař, abychom dostihli bezpečně zemi Chatti.

Avšak když to Kaptah uslyšel, dal se do proklínání a vzýval všecky bohy na pomoc, a řekl:

"Sotva jsme unikli jednomu chřtánu smrti, již touží můj pán po jiném. Každý ví, že Chetité jsou jako šelmy, ba ještě horší než šelmy, a že jedí lidské maso a vylupují oči cizincům, aby jim pak otáčeli jejich velkými mlýnskými kameny. Bohové seslali na mého pána bláznovství, a také ty, Mineo, jsi bláznivá, ježto jsi na jeho straně, a bylo by pro nás lépe, kdybychom svého pána svázali a zavřeli do komnaty a přiložili mu pod kolena pijavice, aby se uklidnil. Pro chrobáka, sotva jsem se dostal do své bývalé tloušťky, již se musí podniknout bez důvodu nová namáhavá cesta. Proto buď proklet den, v němž jsem byl zrozen na tento svět, abych musel snášet bláznivé rozmary svého nerozumného pána."

Viděl jsem, že na něho musím vzít opět hůl, abych ho utišil, a potom jsem mu řekl:

"Budiž, jak si přeješ. Pošlu tě odtud s obchodníky přímo do Simyry a zaplatím tvou cestu. Opatruj tam můj dům, dokud se nevrátím, neboť vskutku již mám dost tvého věčného tlachání."

Avšak Kaptah se opět rozčilil a řekl:

"Má-li to jaký smysl a je-li vůbec možné, abych nechal svého pána odejít samotného do země Chatti? Vždyť právě tak bych mohl dát novorozené jehně do psí boudy — a mé srdce by mi nikdy nepřestalo vyčítat takový zločin. Proto se tě ptám pouze na jednu věc a odpověz mi upřímně podle toho, co víš. Cestuje se do země Chatti přes moře?"

Řekl jsem mu, že podle toho, co vím, není moře mezi zemí Chatti a zemí Mitannu, ačkoliv jedni říkají to a druzí ono a nejsou si jisti délkou cesty.

Nato Kaptah odpověděl:

"Požehnán budiž můj chrobák, neboť bylo-li by třeba cestovat přes moře, nemohl bych s tebou jít, ježto jsem se bohům zapřísahal z důvodů, jejichž vysvětlování by bylo příliš dlouhé, že jaktěživ nohou nevkročím na mořskou loď. Ani kvůli tobě ani kvůli té drzé Minei, jež mluví a chová se jako chlapec, bych nemohl porušit tu přísahu bohům, jejichž jména ti mohu ihned vyjmenovat, je-li toho potřebí."

Když domluvil, začal sbírat naše Věci a připravovat vše na cestu, i nechal jsem mu to na starosti, neboť v tom se vyznal lépe než já.