Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA OSMÁ

TEMNÝ DŮM

I

Po mnoho dnů se před námi a kolem nás vlnilo moře bez mezí velkými zpěněnými vlnami a nikde nebylo vidět břehu, ale nebál jsem se, neboť Minea byla se mnou — a rozkvetla, dýchajíc mořský vzduch, a měsíční jas zářil jí z očí, když stála u vyřezávané přídě lodi a nakláněla se, jako by chtěla urychlit její běh. Nebe nad našimi hlavami bylo modré, slunce svítilo a vítr nebyl prudký, nýbrž vzdouval rovnoměrně plachty a nesl nás správným směrem. Tak alespoň tvrdil velitel lodi, i neměl jsem důvodu pochybovat o jeho slovech.

Přivykl jsem již kymácení a neonemocněl jsem, ačkoliv strach z neznámého mi sevřel srdce, když druhého dne opustili poslední mořští ptáci loď, a kroužíce vysoko nad námi, mávali svými bílými křídly a odletěli zpět k pobřeží. Od té chvíle nás provázelo spřežení boha moře a plískavice s lesklými hřbety se přemetaly ve vodě a Minea vykřikovala, vítajíc je ve své řeči, neboť jí přinášely pozdravy od jejího boha.

Moře nebylo tak zcela prázdné, ježto jsme brzy zpozorovali válečný koráb krétský, jehož boky byly vroubeny měděnými štíty a jenž nás pozdravil vlajkou, když zjistil, že naše loď není lodí mořských lupičů.

I Kaptah vyšel ze svého stanu, když se přesvědčil, že může chodit po palubě, a vychloubal se velice svým cestováním po mnohých zemích. Když viděl, že tentokrát již neonemocněl, vypravoval také o své cestě z Egypta do Simyry a o bouři, jež potrhala plachty lodi, takže velitel a on byli jediní, kteří byli s to jíst, kdežto ostatní leželi a bědovali a vyprazdňovali své žaludky ve směru větru. Vypravoval také o strašlivých mořských potvorách, které střeží ústí Nilu a které pohltí každou rybářskou loď, jež se odváží příliš daleko na širé moře.

Námořníci mu odpovídali stejným a vypravovali mu o sloupech, které podpírají nebe na druhém konci moře, a o mořských pannách s rybím ocasem, jež vyhlížejí námořníky, aby je očarovaly a s nimi se obveselily — a o mořských potvorách vypravovali příhody, z nichž vstávaly Kaptahovi vlasy na hlavě, až se ke mně utekl, celý šedivý strachem, a držel se mne pevně za můj plášť.

Minea byla den ze dne živější a její vlasy poletovaly ve větru a její oči byly jako měsíční zář na moři a byla pružná a krásná na pohled, takže mé srdce se svíralo při pomyšlení, že ji vbrzku ztratím. Návrat do Simyry a do Egypta se mi zdál marným bez ní, neboť jsem si na ni zvykl, a život byl jako popel v mých ústech, když jsem si pomyslil, že je již nablízku čas, kdy ji neuvidím a nebudu držet její ruku ve své ruce a nebudu se dotýkat svým bokem jejího boku. Avšak velitel lodi a námořníci si jí velice vážili, když uslyšeli, že tančí před býky a že padl na ni los, aby za úplňku vstoupila do bohova domu, třebaže jí v tom bylo prozatím zabráněno ztroskotáním lodi.

Když jsem se pokoušel vyptávat se jich na jejich boha, neodpovídali mi, nýbrž říkali pouze:

"Nevíme."

A jiní tvrdili:

"Nerozumíme tvému jazyku, cizince."

Jen tolik jsem vyrozuměl, že bůh Kréty panuje nad mořem a že i mořské ostrovy posílají mládence a dívky, aby tančili před jeho býky.

Tak přišel den, kdy Kréta vystoupila před námi z vln jako modrý oblak, a námořníci radostně pokřikovali a velitel obětoval bohu moře, jenž nám dal dobrý vítr i počasí.

Hory Kréty a příkré břehy se svými olivami se tyčily před mými zraky, i hleděl jsem na ně jako na cizí zemi, o níž nic nevím, třebaže v ní musím pochovat své srdce. Ale Minea hleděla na ni jako na svou domovinu a plakala radostí, když spatřila pusté hory a něžnou zeleň pobřeží v klínu moře.

Námořníci stáhli plachty a veslaři ponořili vesla do vody a veslovali ke břehu podél zakotvených lodí, mezi nimiž byly lodi ze všech zemí, ba i válečné koráby. Bylo jich totiž v krétském přístavu na tisíce — a když je Kaptah spatřil, prohlásil, že by nikdy nebyl uvěřil, kdyby mu byl někdo řekl, že je tolik lodí na světě.

A v přístavu nebyly ani věže ani hradby ani opevnění, ale město začínalo u samého břehu. Tak dokonale vládla Kréta moři a tak mocný byl její bůh.