Mika Waltari

PÁD CAŘIHRADU
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4.dubna 1453

Připnuli řetězový zátaras na určená místa a obepnuli tak ústí přístavu od Eugenovy věže až ke Galatské věži v Peře, na druhé straně zálivu. Přístav je uzavřen. Nyní se žádná loď nedostane pryč, i kdyby chtěla. Řetěz je napnut jako had od břehu.

S příchodem večera se na obzoru rozžehly ohně z tureckého ležení.

Když jsem odešel z domu, přimíchal jsem se bez ničeho u brány svatého Romana k zesíleným Giustinianovým strážím. Latinci se povalovali na věžích, ve strážních jizbách a vařili v kotlích ovčí maso, hráli karty a popíjeli víno. Řekové zpívali mnohohlasně žalmy a modlitby. Strážní obcházeli po hradbách. Chvílemi se mi zdálo, jako bych viděl stín, pohybující se ve tmě noci, vrhající smolnou louč či vystřelující hořlavý šíp přes pevnostní příkop na druhou stranu. Ale krajina leží v smrtelném tichu.

Brzy je ovčí maso snědené a v kotlích se taví olovo a vře smola.

K hradbám jsou připoutány řady houfnic. Jsou zde také bombardy, vystřelující obloukem kamenné koule. Ale otřes, který vznikne při jejich vystřelování způsobí hradbám více škody než nepříteli. A nejsou ani ještě vyzkoušeny. Střelný prach se šetří pro děla, která střílejí kovovými kulemi.

Císařští technici umístili na hřebenu hradeb staré balistické a vrhací stroje. Vrhají daleko, až za obranný val i neopracované balvany. Ty ale létají pomaleji než dělové koule.

Jestliže si vojáci mohou vybrat mezi puškami a luky, jen jeden z padesáti se rozhodne pro pušku. Luk je při používání přesnější a bezpečnější. Na obzoru je rudá záře a latinci se sázejí, zda se Turci octnou již zítra před branami města. Všichni jsou tou rychlostí zneklidněni a spí špatně. Kletby a nadávky jsou vojákům mateřštinou. To uráží Řeky. Snaží se chovat odlišně od latinců.

Bděl jsem. Do mysli se mi vplížila hořkost a nedůvěra. Nemohu nemyslet na Annu Notaras. Nemohu. Osud mě nemůže tak vědomě a tak nevyhnutelně přinutit, abych šel kupředu touto cestou. Proč tvrdošíjně žádá, aby naše spojení bylo schváleno zákonem? Musí přece pochopit, že mám důvod, proč tak nemohu. Mám přece důvod! Mám důvod!

Kdybych odmítl unii a nechal se oddat s Annou Notaras, ustoupil bych opět o krok zpět do temnot pokušení.

Proč jsem se s ní setkal? Bylo naše shledání již připraveno? A skutečně neví její otec, že je ještě ve městě? Nebo jednají spolu otec a dcera v tajné shodě? Ale ne, Lukáš Notaras nemůže vědět, kdo jsem.

Vychovali ji jako císařovu manželku, ale Konstantin ji odmítl.

Rozhodla tato urážka i o jejím jednání, tak jako to rozhodlo o skutcích jejího otce?

Představoval si Lukáš Notaras skutečně, že sultán po dobytí města dosadí Řeka za místodržícího?

Počítal s tím, že po nepodařeném obléhání vzplane mezi Řeky a latinci krvavé vyúčtování a císař Konstantin se zhroutí? Po staletí byl každý druhý řecký císař násilník.

Lukáš Notaras by se nemohl stát císařem, ale jeho dcera by se mohla stát císařovnou.

Ne, nikdo nemůže nic vědět. Ale pokusili se mě zavraždit, když jsem odcházel z Notaratova domu - v temných komnatách Blachern je pohřbeno mnoho tajemství.

Ne, nikdo nemůže nic vědět. Přesvědčuji se jen o svém osudu. Ne že bych se mýlil, když mě nutí jít cestou, po níž nechci kráčet.

Proč jsem se jen s ní sešel před bránou chrámu Boží moudrosti? Vždyť má cesta byla tak jasná a prostá. Nyní je v mé mysli vše opět zastřeno a myšlenky mi klokotají o překot. Nechal bych zahubit svou duši pro tělesné svádění? Ale má láska je stejně duchovní jako tělesná! Tomu věřím.

Jen člověk, ne anděl - ale bolest vyprchala Manuelovi z kolena, když jsem mu položil ruku na šíji.

Ze severozápadu na sever zalévají turecké ohně obzor rudou září. Ráno budou již kolem města. Není jiné možnosti než bojovat beze strachu o budoucnost. Je to tak samozřejmé, je to tak jasné. Anděl smrti mi slíbil, že potřetí se se mnou shledá u brány svatého Romana. Pochyboval jsem o říši, která mi byla slíbena?

Svůj život jsem žil plně. Prožil jsem několik životů. Zakusil jsem všechny proměny štěstí. Četl jsem spisy. Věřil jsem filozofii. Obchodoval jsem, lovil jsem, válčil jsem. Byl jsem jedním z největších boháčů Florencie. Desetkrát zasvištěla kolem mne kosa smrti. Teprve otroctví mě naučilo, jak překonat zotročení člověka.

To vše, abych pochopil Boha. To vše, abych se zhroutil pro ženu do žárné hlubiny své touhy.

Ale nemám nic proti ní. Protože miluji.