Mika Waltari
překlad: Vladimír Piskoř

BOSÁ KRÁLOVNA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

/2/

Až nadejde zimní úplňková noc.

Luna, stříbrná loď měsíce, prosvětlí s počátkem nočních hodin nebeskou temnotu. Zlověstně zářivý kotouč zháší světla hvězd a hvězdy se ve srovnání s jeho třpytem zmenšují na potměšilé hroty dýk. Psi ve městě začínají ze dvorků výt na smrt a děti pláčou ze spaní.

Král Erik je neklidný, tak jako vždy na počátku úplňkové noci. Za těchto nocí se bojí svých snů a raději bdí, nepokoj v duši ho opětovně žene hledat spásu v nadměrném množství pohárů vína.

Zbytky od večeře ještě nejsou sklizeny ze stolu, pan de Mornay po sté převypravuje košilaté historky z francouzského dvora, Herkules sedí, rukou si podpírá tvář a cosi mumlá, pobledlý Jöran Persson je nervózní kvůli státním záležitostem a dnes se nedostane ani k tomu, že by probral své vlastní věci. Vrchní sklepník dolévá králi víno a vrhá na něj ustarané pohledy. Pozná zlé příznaky a s obavami tuší, k čemu se schyluje.

Stále třpytivěji, stále výhrůžněji stoupá luna nad věže královského hradu a na každém dvorku ve městě vytrvale kňučí psi. Za takových nocí vycházejí nepokojní duchové a ráno je nalezen v závěji na okraji tržiště umrzlý žebravý mladík s ledovými slzami v očích.

Král Erik však odstoupí od stolu, usedne na svůj velký stolec a chopí se loutny. Panstvo umlká, stolník chodí po špičkách, Herkules se šklebí. Král hrábne do strun a komnatu zaplaví zvonivě křehká melodie. Teď se šklebí i Jöran Persson. Čím dál častěji vídá v králových očích obdobně roztržitý výraz – jenže takové sentimentální skladby se pro Erika nehodí. Do Erikova života jako by vstupovalo cosi nového a Jöran ví, že tomu je třeba zabránit. Svůj plat pobírá za to, že je služebník zlého krále, protože v novém věku, kdy svět mění svou tvář, koruna na hlavě dobrotivého krále nedrží příliš pevně. Jen to, co v Erikově povaze vyvolává zlo a násilí, přinese království prospěch, ubezpečuje Jöran sám sebe v duchu. Blíží se okamžik, kdy bude zapotřebí síly a tvrdosti, a právě proto je nutné krále zakalit.

Král teď ovšem hraje jako rozvzdychaný trubadúr, jenž sám neví, co chce, a Jöran Persson dává tajné znamení Herkulovi.

Herkules přikývne, zapitvoří se a odběhne pro svou malou loutničku. Vzápětí usedne na taburetku vedle králova stolce, podepře si tvář rukou, zasněně koulí očima a vzdychá – paroduje krále. Král si ho však zatím nevšímá a přítomné panstvo zadržuje smích. Král Erik skládá milostnou píseň, která mu zní v srdci už od dávného jarního rána. Její nápěv v jeho mysli prorůstá se starobylou studentskou písní, král brnká na loutnu, komnatou zvoní křehké tóny a Erik zapomíná na všechno kolem.

Rovněž Karin dnes bdí ve svém podkrovním pokojíku. Chce být pilná, pohání ji podivná ctižádost a pod světlem z čadící lojové svíce stále znovu neohrabaně škrabe na cáry papíru písmenka podle vzorů, které jí dal pan učitel. Umí už trochu číst a touží se také naučit psát, neboť takové je královo přání, ačkoliv číst a psát umějí jen nejurozenější slečny. Ale zatímco kreslí písmenka, po tváři jí kanou slzičky a srdce jí drásá mladická touha a zklamání, neboť k čemu jí bude snaživost a neumělá písmenka, když na ni král zapomněl a nepřijde se ani poptat na její pokroky.

Většina lidí na hradě už spí, panuje ticho a venku svítí stříbrná luna, záludná vládkyně noci.

Z dálky, jako ze sna, dolehnou skrz podlahy a chodby a kamenné zdi zvonivě něžné a roztoužené tóny loutny. Jsou sotva slyšet, ale jakmile zasáhnou Karinino vědomí, rozbuší se jí srdce a z ruky vypadne husí brk. To hraje na loutnu král Erik a v celém švédském království se nenajde žádný loutnista, který by se mu vyrovnal. Král Erik je svým talentem a umem nejlepší v každém oboru.

Všichni ostatní spí, říká si Karin a rázem nenachází klid. Měsíc ji očarovává, tóny loutny omamují, a netrvá dlouho a ona se jako v polosnách krade klenutou chodbou blíž ke královským komnatám. Sejde o patro níž, pak o druhé, loutnová melodie sílí a radostně jí zní v ústrety jako na oslavu jejího příchodu. Karin ve chvilce dorazí ke dveřím hodovní síně. Necítí ledový průvan ve vymrzlé chodbě, sepne ruce na hruď a poslouchá, při poslechu se nevědomky usmívá.

Najednou se však hra na loutnu přeruší, struny zlostně zapraskají a Karin se úlekem probere.

Herkules neustával ve svém žertování a čím dál víc ponoukal panstvo, ať přestane zadržovat veselí. Čím dál hlasitěji třískal do strun šaškovské loutničky, sténal, vzdychal a koulel očima, až si ho konečně všiml i Erik. Melodie zaskřípe, Erik pohlédne z Herkula na panstvo a tváře se mu zalijí temnou červení. Cítí, že bláznův nevybíravý posměch ho přistihl uprostřed nejtajnějších snů, tak tajných, že je nemůže přiznat ani sám před sebou, aby ve vlastních očích nezesměšnil svůj královský majestát.

Melodie zaskřípe, Erik odhodí drahou loutnu, až se struny pronikavě rozeznějí, prudce se vztyčí a podkopne pod šaškem taburet. Herkules spadne na záda a zapiští, protože si bolestivě narazí hrb, který se usilovně a ješitně snaží před ostatními tajit. Myslí si, že mu pomůže, když si šaškovský kostým vycpe na prsou, takže jeho trup připomíná nafouklý balon, jejž nesou chabé, hubené nožky.

Herkules zakvičí jako zvíře a po čtyřech chvátá utéct, protože král ho znovu nelítostně nakopne. Pak Erik popadne z mísy na stole velkou kost a hodí ji po šaškovi. To už Herkules křičí jako o život, neboť z čela mu do osleplých očí kape krev. Ale Erik jeho křik neslyší, neslyší ani surový chechtot pánů, kteří se polekaně postavili. Tváře se mu zkroutí k nepoznání, na spáncích vyrazí žíly a vztekle hodí těžký korbel Herkulovi na hlavu. Herkules zmlkne a padne tváří na podlahu, tenká lýtka mu poškubávají.

Teď se do hry zapojí i Jöran Persson a pan de Mornay. Do kouta, kam se Herkules odplazil, řinčivě dopadají kovové talíře, příbory, patky chleba, kosti. Jöran docílil toho, co si přál, vytrhl Erika ze snění a už má důvod, proč se smát.

Náhle však vrhací zbraň uvázne králi v ruce a Erik se zachvěje, jako by se probral ze zlého snu. Když totiž Karin uslyšela šaškův nářek, chvíli bojovala sama se sebou, ale srdce jí natolik sevře úzkost, že se přestane ovládat, vletí do komnaty a vrhne se do kouta, kde poklekne k nebohému Herkulovi a snaží se ho ochránit vlastním tělem. Svůj strachem pobledlý obličej otočí ke králi, tváří se smutně a vzdorně.

„Zmiz odsud, děvče!“ houkne na ni rozkurážený Jöran Persson a hrne se vpřed, aby Karin popohnal. Ale král ho zadrží.

„Nech ji být!“ řekne mírným, cizím hlasem. „Hra skončila.“

Pozvedne pohár, jenž mu zůstal v ruce, a zkoumavě do něj nahlédne, ale stolník Sven sleduje situaci, přispěchá kradmým krokem a v ustrašeném předklonu králův pohár naplní. Erik vzdychne a pozvedne pohár ke rtům.

Přes okraj však sleduje Karin, která chvatně odtahuje usedavě vzlykajícího skřeta z komnaty pryč a snaží se mu přitom mateřsky otírat zakrvavělé tváře. Dveře se za oběma zavřou a Erik zůstane civět podivně prázdným obličejem do dveří.

Pak se jeho pohled střetne se záludnýma očima a krutým úsměvem Jörana Perssona. V ten okamžik vzkypí, pohodí hlavou a zařve:

„Pane Carole, přiveďte muzikanty! Kde jsou Britta a Ingred? Sem s nimi!“

Svalí se na židli a dlouhými doušky vypije pohár až do dna. Ohnivé španělské víno proniká do žil a Jöran Persson má naspěch.