Mika Waltari
překlad: Vladimír Piskoř

BOSÁ KRÁLOVNA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

/3/

Karin malého šaška napůl donesla, napůl dovlekla do svého pokojíku v podkroví, uložila ho na úzkou postel a otřela mu z ošklivého obličeje krev a slzy. Herkulův pláč utichá, ještě několikrát se mu z těla vydere srdceryvný vzlyk a útlá lýtka sebou zaškubou. Konečně šašek otevře oči a dívá se na Karin a Karin ho něžně hladí po horkém čele jako matka.

„Karin!“ hlesne šašek udiveně. „Karin, dcera Luny!“

Karin samozřejmě ví, co je šašek zač, sama se stala obětí jeho zlomyslných vtípků. Jednou jí připnul jehlou cop k židli a jindy jí zase ušpinil inkoustem nové šaty. Karin velmi dobře ví, že ho všichni obyvatelé hradu od srdce nenávidí. Herkules nemá jediného přítele, ba i honící psi na něho zlostně vrčí a cení zuby, kdykoli ho vidí. A kdosi notně rozlícený dokonce vyhlásil, že jedné temné noci šaškovi zakroutí krkem.

Ale už dlouho si šašek z Karin nevystřelil, a zatímco se mu nedůvěřivě zdálky vyhýbala, objevila v jeho ošklivém obličeji zvláštně pátravý a smutný pohled. Proto necítí vůči šaškovi nenávist jako ostatní, ale je jí ho líto, líto proto, že je zmrzačený, sám a smutný. A Karin si myslí, že šaškovo pošklebování a hanebné kousky jsou jen jeho způsob obrany před světem, který se posmívá mrzákům a bezcitně utiskuje slabé.

Šašek ještě jednou vzlykne, čelo mu stále hoří vzrušením, a najednou spustí sprosté nadávky a urážky na adresu krále Erika: „Erik je despota! Ukrutník! Mučitel! Kurevník!“

Karin šaška okamžitě bolestivě štípne, aby ho umlčela, a řekne: „To není pravda, Herkule!“

Ale šašek křečovitě vyprskne zlovolným smíchem.

„Tak to budeš asi jediná, kdo to ještě neví,“ posmívá se. „Erik je tyran, který nemá žádné skrupule. Ne nadarmo ho švédští páni nenávidí, ukrutníka. Jöran je jeho katanský nohsled, oba společně natahují lidi na skřipec a drancují pánům jejich statky. Erik se snaží ožebračit šlechtu, lidé úpí pod tíhou daní, ale Erik jen pije a vyhrává na loutnu.“

„To není pravda!“ opakuje Karin. V měsíčním světle má široce rozevřené oči, neboť svíce mezitím dohořela a pokojík osvětluje pouze bílý, zlověstný svit. „To není pravda,“ zopakuje bolestně ještě jednou a mačká si ruce.

Ale šašek nadzvedne hlavu, nahmátne rukou Karininu obnaženou šíji a přitáhne si její hlavu k sobě, aby jí mohl pošeptat do ucha:

„Copak nevíš, holka bláznivá? Jeho ruce byly od krve už při narození!“

Ale Karin smete šaškovu proradnou ruku a vzrušeně protestuje: „Ne, ne! Král nemůže udělat nic zlého.“

Šašek se rozzlobí. „Raději řekni, že v králi Erikovi není nic dobrého! Je to zhýralý a neřestný panovník. Žádná žena není před ním v bezpečí. Znáš přece Brittu a Ingred, všichni vědí, že to jsou jeho souložnice. Král si i děvky vydržuje po párech.“

Karin nic neřekne, jen si mačká ruce a zmatenou myslí jí probleskává jeden obraz za druhým. Šašek poskakuje po podlaze rozveselen triumfem, vyléčen nenávistí, funí a popichuje:

„Jdi se podívat, když nevěříš, uvidíš to na vlastní oči!“

Karin zapomene na veškerou předchozí lítost a pleskne šaška přes ucho. „Seber se a zmiz odsud, ty zlý šašku!“ zakřičí. „Nevěřím ti ani slovo, lháři!“

Herkules se opět rozkňučí, zaboří ošklivou hlavu do dlaní a pláče nad svou ohyzdností, nepřízní osudu a osamělostí. Ale do šaškova kňourání se zdálky z hodovní síně ozve ryčná hudba.

Karin najednou pohodí výhrůžně hlavou a nakrčí obočí. Hudba a měsíční svit ji vydráždí. „Taky že se půjdu podívat!“ prohlásí a odhodlaně vykročí ke dveřím.

Šašek by chtěl padnout před ní na kolena, obejmout ji a dovolávat se její dobroty, ale ďábel v něm křičí a stále se posmívá:

„Jen jdi! Jdi! Jdi! Po ničem jiném král ani netouží. Vlk lační po jehněčím masíčku!“

A šašek se směje, chechtá, buší pěstičkami do kolen, ale v hloubi nitra mu je z té bezedné škodolibosti do pláče.