Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Experiment

Slečna Heydingerová nechtěla přestat věřit na duchy zemřelých a z toho vznikla v laboratoři nad čajem kontroverze. Dívky, jichž byla tento rok mezi studenty většina, totiž zorganizovaly čajování mezi čtvrtou a pátou, kdy chodil strážný na bezpečnostní kontrolu. Občas pozvaly na čaj i kolegy. Mohli toho však využít nejvýše dva naráz, protože tu byly jen dva rezervní šálky, když ten zatrachtilý Simmons třetí rozbil.

Smithers, student s hranatou hlavou a neúprosnýma šedýma očima, s rozhořčením zavrhoval všechny duchy jako pověry, zatímco Bletherley, který se honosil oranžovou vázankou a mohutnou čupřinou nestříhaných ježatých vlasů, tápavě usiloval o nezaujatý přístup. „Co je to láska?“ položil otázku Bletherley. „Ta je přece rozhodně nesmrtelná!“ Jeho příklad byl zhodnocen jako irelevantní a nikoho dál nezajímal.

Pan Lewisham, jak se slušelo na nejslibnějšího studenta ročníku, vážil všechna pro a proti a zařazoval je do kategorií. Odsoudil spiritistické seance jako švindl.

„Je to všecko nesmysl a podvod,“ halasil Smithers a poočku pozoroval, jestli jeho střela zasáhne cíl. Tím cílem byl šedovlasý drobný starý pán s ohromnýma šedýma očima v drobném obličejíku, který postával unuděně u jednoho z laboratorních oken, dokud debata neupoutala jeho zájem. Měl na sobě hnědou sametovou kazajku a říkalo se o něm, že je to veliký boháč. Jmenoval se Laguně. Nebyl to student, ale jeden z příležitostných zájemců, jímž se umožňuje přístup do laboratoře, není-li seminář plně obsazen. Bylo o něm známo, že je zapálený spiritista – dokonce prý jednou vyzval Huxleyho k veřejné debatě o materialismu. Docházel na biologické přednášky a občas pracoval v laboratoři, aby, jak vykládal, zdeptal nevěrce jejich vlastními zbraněmi. Teď dychtivě spolkl Smithersovu návnadu.

„A já pravím, že ne!“ Jeho hlas se nesl úzkou laboratoří a vzápětí za ním přecupital sám. Při řeči si trošínku šlapal na jazyk. „Promiňte, že se vnucuji, pane. Ten problém mne hluboce zajímá. Doufám, že neruším. Omluvte mne. Zaměřme to osobně. Jsem tedy – hlupák nebo podvodník?“

„To je otázka,“ odpověděl mu Smithers se známou neuhlazeností studentů ze škol jako southkensingtonská, „vážně takříkajíc na tělo.“

„Předpokládejte prosím, že jsem poctivý pozorovatel.“

„Ano?“

„Viděl jsem duchy, slyšel jsem duchy, cítil jsem jejich doteky.“ Vykulil na ně své světlé oči.

„Hlupák teda,“ konstatoval Smithers tiše, aby to spiritista neslyšel.

„Třeba jste se dal oklamat,“ přetlumočil Smitherse pan Lewisham.

„Ujišťuji vás… i jiní mohou vidět, slyšet, pocítit. Ověřil jsem si to, pane. Experimentálně ověřil. Mám jistou vědeckou průpravu a použil jsem experimentů. Vyčerpávajících vědeckých experimentů! Na všechny možné způsoby. A nyní se vás ptám, pane – poskytl jste už duchům příležitost?“

„Co bych cpal peníze nějakým šejdířům,“ řekl Smithers.

„Tak to vidíte! Předsudky! Kdo apriori popře fakta, ten je potom nevidí a odvrací se od nich.“

„Přece nežádáte, aby každý občan naší ostrovní (...)

(......)