Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V galerii starého železa

Když vejdete do southkensingtonského Uměleckoprůmyslového muzea z Brompton Road, máte galerii starého železa nahoře po pravici. Jenomže k ní vede mimořádně křivolaký přístup a ne každému se podaří ho objevit; však také mládež, pachtící se v oněch prostorách po vědění a umění, si zvlášť cení její odloučenosti. Tahle galerie je dlouhá, úzká a šerá, vystavují se tu železná vrata, železem kované truhlice, zámky, petlice a závory, fantastické veleklíče, lucerny a tak podobně, a když se vykloníte přes balustrádu, můžete vykládat o svých ušlechtilých pocitech a přitom shlížíte na Michelangelova rohatého Mojžíše či Trajanův sloup (obé v sádře), vypínající se giganticky ze vstupní haly dole až vysoko nad úroveň galerie. Právě zde dlel jednou ve středu odpoledne pan Lewisham se slečnou Heydingerovou, a byla to ta středa bezprostředně po referátu o socialismu, který ohlašovala nástěnka na chodbě, jak už víte.

Referát se setkal s velkým úspěchem, argumenty měly přesvědčivou logiku, řečník je přednášel s ukázněnou procítěností, obávaný Smithers byl prakticky zviklán, shrnutí diskuse bylo metodické a vyčerpávající a nyní dost možná převládaly symptomy horečnatého vzrušení, lidově označované jako „hlava v oblacích“. Pan Lewisham s očima upřenýma na Mojžíše hovořil o své budoucnosti, slečna Heydingerová povětšinou visela očima na jeho tváři.

„A co dál?“ zeptala se slečna Heydingerová.

„Je třeba tyto názory lidem důrazně předestírat. Neztratil jsem ještě víru v brožurky a letáky. Myslel jsem…“ Pan Lewisham se odmlčel, doufejme, že ze skromnosti.

„Víte – jako Luther. Domnívám se, že i v socialismu má Luther své místo.“

„Ano,“ souhlasila slečna Heydingerová, když si to představila. „Ano – to by byl velkolepý způsob.“

Tenkrát to mnohým lidem tak připadalo. Jenomže význační reformátoři obcházejí teď už přes sedm let zdi sociálního Jericha, dují do svých trub a plíce si mohou vykřičet – a výsledek? Krom občasných projevů nelibosti zevnitř je tak nepatrný, že se těžko vžíváme do nádherného optimismu oněch zašlých dní.

„Ano,“ opakovala slečna Heydingerová, „to by byl velkolepý způsob.“

Pan Lewisham ocenil osobní citové zaujetí v jejím hlase.

Obrátil se k ní a viděl ničím nezkalený obdiv v jejích očích. „Byl by to velký čin,“ řekl a dodal s náležitou skromností, „kdyby to člověk dokázal.“

„Vy byste to dokázal.“

„Myslíte?“ Pan Lewisham zrudl vzrušením – radostným vzrušením.

„Jsem o tom přesvědčena. Rozhodně byste se mohl aspoň o něco pokusit. I definitivní neúspěch by byl velkolepý. Někdy…“

Zaváhala. Hleděl na ni s napjatým očekáváním. „Někdy si říkám, že neúspěch je hoden většího obdivu než úspěch.“

„S tím bych se nemohl ztotožnit,“ prohlásil budoucí Luther a jeho oči se vrátily k Mojžíšovi. Chtěla něco říct, ale rozmyslela si to.

Ticho bohaté na myšlenky.

„A co pak, až se mnoho lidí seznámí s vašimi názory?“ zeptala se posléze.

„Pak bychom se nejspíš museli sdružit v politickou stranu a… přejít k činům.“

Další (...)

(......)