Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Alice Heydingerová

Když dojeli do nejhořejšího patra, ustoupil, aby dal přednost poslednímu spolucestujícímu. Byla jím ta slečna Heydingerová, která ho oslovila, majitelka knížky se zlatou ořízkou v hnědém papírovém obalu. Nikdo jiný nevyjel z přízemí až nahoru. Ostatní zátěže se výtah zbavil v „astronomickém“ a v „chemickém“ patře, ale tihle si vyvolili „zoologii“ za studijní obor třetího ročníku a zoologie sídlila v podkroví. Slečna vykročila do světla s tvářemi proti vlastní vůli nezvykle znachovělými. Pan Lewisham si všiml, že má jiné šaty, než mívala. Možná že čekala a také zaznamenala jeho prchavý údiv.

Během předchozího semestru – spřátelili se už téměř před rokem – ho ani jednou nenapadlo, že by tahle dívka mohla mít jistý půvab. To jediné, co si o ní o prázdninách dokázal s jakous takous určitostí vybavit, bylo, že chodí často rozcuchaná, a když má náhodou vlasy upravené, znervózňuje ji to: nevěří jim. Vzpomněl si na jisté její gesto při rozhovoru, iritující pátravé uhlazování vlasů. Na základě toho si pak uvědomil jejich barvu – byly celkem světlé, spíš rusé. Zapomněl však, jaká má ústa, a nedokázal si vybavit barvu jejích očí. Pravda, nosila brýle. Její šaty mu v paměti vyvstávaly jen neurčitě – fádní, beztvaré cosi.

A přitom se s ní často vídal. Nebyli ve stejném semináři, seznámil se s ní ve výboru fakultní Debatní společnosti. Pan Lewisham právě tehdy objevoval socialismus. To jim poskytlo konverzační základnu – podnítilo další styky. Ona zřejmě nacházela cosi vzácně zajímavého na jeho názorech, a náhoda tomu chtěla, že se často potkávali na chodbách před učebnami ve velké Pedagogické knihovně nebo v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Po čase tato setkání nebyla patrně už náhodná.

Pan Lewisham poprvé v životě začal mít dojem, že umí zajímavě hovořit. Dívka se rozhodla podnítit v něm ctižádost – to nebylo nic těžkého. Pokládala ho za mimořádně talentovaného a byla hotova jeho schopnosti správně usměrnit; rozhodně v něm vypěstovala sebevědomí. Zapsala se na Londýnskou univerzitu a v červnu se společně přihlásili k prospěchové zkoušce z přírodních věd, z její strany trochu unáhleně, a to přispělo – za takových okolností k tomu stačí kdeco – k dalšímu sblížení. Dívka neuspěla, ale v Lewishamových očích ji to nijak nesnižovalo. V zkouškovém období se procházeli o polední přestávce kolem univerzity a diskutovali o přátelství jako takovém a podobných věcech – v akademických prostorách působila její vědátorská ušmudlanost a jeho rudá vázanka docela zábavně – a krom jiného přišla řeč i na to, že on nečte poezii, což mu ona vytýkala. Když se po zkoušce na Piccadilly loučili, řekli si, že si o prázdninách budou psát, o poezii i o sobě samých a nato mu půjčila s jistými rozpaky – Rossettiho verše. Tou dobou už přestával vnímat, co si z počátku dost jasně uvědomoval, že dívka je o dva tři roky starší než on.

Pan Lewisham strávil prázdniny u názorově mu vzdáleného, leč laskavého strýčka, který byl klempířem a stavbařem. Strýček měl (...)

(......)