Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Řešení podle pana Lewishama

Na druhý den potvrdil Lewishamovi pan Laguně, že hádal dobře: Ethel nakonec podlehla nátlaku a podvolila se, že se pokusí o čtení myšlenek. „Začátek působí slibně,“ sdělil mu Laguně a zamnul si ruce. „Jsem si jist, že se osvědčí. Psychické schopnosti k tomu určitě má. Tušil jsem to od prvopočátku podle její tváře. Psychické předpoklady má.“

„Bylo třeba… vyvinout silný nátlak?“ vypravil ze sebe pan Lewisham těžce.

„Měli jsme… značné těžkosti. Značné. Ovšem – jak jsem jí vysvětlil – sotva by mohla i nadále pracovat jako moje sekretářka, kdyby nejevila ochotu zajímat se o moje výzkumy –“

„Tohle jste jí řekl?“

„Nebylo vyhnutí. Naštěstí Chaffery – byl to jeho nápad. Doznávám –“

Pan Laguně se překvapeně odmlčel. Pan Lewisham nějak divně zašermoval rukama, otočil se a vzdálil na druhý konec laboratoře. Pan Laguně vyvalil oči na duchovní úkaz přesahující jeho badatelské obzory. „To jsem blázen,“ zamumlal nakonec a začal si vyndávat věci z tašky. Párkrát se přitom zahleděl na Lewishama, který teď seděl na vlastním místě a bubnoval na stůl oběma rukama. Po chvíli vyšla z kabinetu slečna Heydingerová a cosi k našemu mladíkovi poznamenala. Odpověděl jí zvlášť stručně. Potom vstal, na okamžik jako by váhal mezi třemi východy z laboratoře a vyšel tím, který vedl na zadní schodiště. Pan Laguně ho to odpoledne už neviděl.

Večer dělal pan Lewisham Ethel cestou domů opět společnost a jejich hlasy zněly vážně. Nešla přímo domů, ale zamířili pod plynovými lucernami k rozlehlým prostorám Claphamského veřejného parku, aby si mohli důkladně pohovořit. A byl to rozhovor dalekosáhlého významu. „Proč jsi porušila slib?“ zeptal se jí.

Vymlouvala se chabě a nekonkrétně. „Myslela jsem, že už ti na mně tolik nezáleží,“ řekla. „A když jsi mě přestal doprovázet – bylo mi všechno jedno. Stejně – tohle není jako seance s duchama…“

Lewisham byl nejdřív vášnivě zaujatý a nesmlouvavý. V rozhořčení nad Lagunem a Chafferym přehlížel její podíl viny. Zviklal její obranu. „Je to podvod,“ řekl. „A kdyby i to, co děláš ty, nebyl vědomý podvod, vytváříš iluzi – podvádíš nepřímo. I kdyby na tom něco bylo, není to správné. Ať to odpovídá skutečnosti nebo ne, není to správné. Proč si nečtou myšlenky jeden druhému? K čemu na to potřebujou tebe? Tvoje myšlení patří výhradně tobě. Je to tvé posvátné vlastnictví. A oni do něho vnikají proti tvé vůli! To nepřipustím! To nepřipustím! Natolik jsi přece má. Nesnesu tu představu – jako bys byla spoutaná! A ten střelený pidimužík ti pak tiskne ruku do týla a klade otázky. Já to nepřipustím! To bych tě radši viděl v hrobě.“

„Nic takového nedělali!“

„To je mi fuk! Tak to budou dělat. Tím to začíná. Lidé se takhle nemají živit. Přemýšlel jsem o tom. Ať čtou myšlenky svým dcerám a hypnotizují třeba tetičky, ale sekretářkám ať dají pokoj.“

„Ale co mám dělat?“

„O to nejde. S některými věcmi se člověk nesmí smířit, ať se děje, co děje. Jinak – jinak tě pak můžou přinutit ke všemu. Jde o čest! Jen proto, (...)

(......)