Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Přátelé pokroku se scházejí

Přespříští večer po téhle meditaci zavládl ve světě nový řád. Jistá mladá dáma v kožíšku lemovaném astrachánem a v náladě méně optimistické než dřív ubírala se z Chelsea do Claphamu sama, zatímco pan Lewisham seděl pod blikavými elektrickými žárovkami v Pedagogické knihovně a zíral nepřítomně přes horu věcně působících knih kamsi do neznáma.

Věci se takto vyvinuly cestou nikoli pokojnou, vysvětlování se ukázalo spojené s těžkostmi. Ona zřejmě neuměla docenit závaznost Lewishamova průměrného umístění na seznamu. Stejné tak nechápala důležitost večerního studia. „Já tomu teda nerozumím,“ pravila uvážlivě, „ale myslela jsem si, že se učíš celý den.“ Čas věnovaný doprovázení hodnotila jako pouhou půlhodinku – zapomněla totiž připočítat, že se také musí dostat do Chelsea a potom vrátit domů do podnájmu. Na její vždy milé chování jako by dopadl stín nerudnosti. Nejdřív se zlobila na něho a když se proti tomu ohradil, na Osud. „Asi nic jiného nezbývá,“ řekla. „Ano, a asi na tom ani tak moc nesejde, ze se tak často neuvidíme,“ a bledé rtíky se jí zachvěly.

Pořád mu to leželo v hlavě, když se s ní rozloučil a celý a večer věnoval stylizování dopisu, aby jí tu záležitost přesvědčivě vysvětlil. Jenomže jeho vědecká průprava poznamenala jeho stylistiku jistým „suchopárem“ a to, co dokázal zašeptat, nedokázal teď napsat. Jeho ospravedlňování ho skutečně vůbec neospravedlňovalo. Jenomže ona to bere moc nerozumně. Zmítal se v prudkých citových výkyvech, chvílemi se na ni hrozně zlobil, že se nedovede vcítit do jeho postavení. Bloumal po muzeu, v duchu s ní debatoval a dokonce jí občas vmetl do tváře nějakou jedovatost. Potom zase musel přivolat na pomoc všechnu svou železnou sebekázeň a připomenout si všechny její nevraživé odpovědi, aby se rovnou nerozběhl do Chelsea a nemužně nekapituloval.

Tohle nové uspořádání vydrželo čtrnáct dnů. Slečně Heydingerové netrvalo ani zdaleka tak dlouho, aby zjistila, že katastrofální zkouška na pana Lewishama zapůsobila. Postřehla, že s večerním doprovázením je konec. Hromadily se důkazy, že se vrhl do studia se zuřivou umíněností. Přicházel brzy, odcházel pozdě. Nevypadal už tak zdravě, tváře mu pobledly. Bylo ho vídat, jak pozdě do večera vysedává mezi hromadami diagramů a učebnic v některém před průvanem chráněném zákoutí Pedagogické knihovny a hromadí před sebou výpisky. Že večer co večer napsal v studentském „klubu“ dopis adresovaný do jistého papírnictví v Chelsea, to jí zůstalo utajeno. Tyto dopisy byly většinou stručné, protože pan Lewisham si po southkensingtonském zvyku zakládal na tom, že „není žádný literát“, a některá z těch příliš uspěchaných depeší zranila srdéčko hladovějící snad až moc po něžných slovech.

Nepřijímal vždy ochotně obnovené nadbíhání slečny Heydingerové. Přece však časem mezi nimi zavládlo opět cosi blízkého dřívějšímu vztahu. Docela pěkně se s ní rozpovídal a najednou uťal řeč jako suchou větev. Ale knížky si od ní znovu půjčoval a tak se nenápadně (...)

(......)