Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V galerii u Raffaela

Blížila se třetí hodina a v biologické laboratoři svítila všechna světla. Posluchači se pilně činili, žiletkami rozřezávali kořen kapradiny, aby ho prozkoumali pod mikroskopem. Jistý nemluvný hoch žabího vzezření, soukromý student, který v tomto příběhu už více nevystoupí, pracoval zvlášť usilovně a víc než jindy připomínal žabáka – na tváři se mu zračila skromnost a námaha. Za slečnou Heydingerovou, ušmudlanou a neupravenou jako kdysi, bylo prázdné místo, opuštěný mikroskop, pohozené tužky a sešity.

Na dveřích do místnosti visel seznam těch, kdo uspěli v prosincové zkoušce. V čele všech se skvělo jméno zmíněného hocha žabáka a hned za ním následoval Smithers, který se o druhé místo dělil s jednou studentkou. Pan Lewisham neslavně vedl druhou polovinu semináře a jméno slečny Heydingerové se tu neobjevovalo vůbec: v jednom případě byla práce klasifikována jako nedostatečná, uváděl seznam. Tak doplácí studující na rozjitřené city.

V liduprázdných prostorách muzejního ochozu, věnovaného Raffaelovým studiím, seděl pan Lewisham a hroužil se v pochmurné úvahy. Ruka se bezděčně vznesla k nespornému knírku a zvlášť se soustředila na ty jeho partie, které se pro svou délku už daly žvýkat.

Pokoušel se situaci zhodnotit s očima otevřenýma. Jelikož se mu vědomí utrpěné porážky právě bolestně vrývalo do duše, neměl pro jasné uvažování zrovna nejlepší předpoklady. Stín porážky třísnil všechno: zhasl světlo jeho hrdosti, zalehl jeho čest, zapudil všechno do jiných dimenzí. Bohaté rozkoše jeho milování prchly do některé nedostupné skrýše jeho nitra. K žabímu mládenci pojal zuřivou nenávist. A Smithers ho zradil. Zuřil, rozhořčeně zuřil na všechny ty „šprty“ a „šplhouny“, co nedělají nic jiného než biflujou na pitomé zkoušky, kde každý může mít pech. Ani seminárky se nehodnotí spravedlivě a jedna z otázek při písemce se vůbec na přednáškách nepřebírala. Biverák, profesor Biver, je střelený trouba, o tom není sporu, a stejně tak Weeks, jejich asistent. Všechna tato protivenství ale nezaslepila Lewishamovu inteligenci natolik, aby neviděl hlavní příčinu svého nezdaru v tom, že marní přes polovinu večerního času, který mu zbývá, nejlepšího studijního času za čtyřiadvacet hodin, a to den za dnem. Takhle se to děje, čas mu s trvalou pravidelností uniká. A dnes na ni bude zase čekat a začne si tak střádat na potupu i pro druhý semestr semináře, pro botaniku. A když takto váhavě odvrhl jednu neopodstatněnou výmluvu po druhé, zamířil jasně všechno rozhořčení někam mezi své vztahy k Ethel a své bezprostřední záměry.

Studium mu šlo tak lehce v posledních dvou letech, že začal považovat svůj vzestup v životě za něco zaručeného. Ani ho nenapadlo, když si počkal na Ethel po té seanci, že se vystavuje nebezpečí tohoto druhu. Teď se mu dostalo ostrého napomenutí. Představil si toho žabího kluka doma – byl to soukromý student z vyšších středních vrstev – jak sedí v příjemné pracovně za psacím stolem, u ruky knihovnu a stolní lampu se (...)

(......)