Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Opojení vyprchává

Je to tak: růžové namlouvání a svatba a epithalamion znamená pouhý začátek, rozbřesk v toku dní, a za tím následují všechna ta prostorná údobí v jasném klopotném světle. Snažme se ty úchvatné chvíle zadržet sebevíc, přece vyblednou a nemilosrdně pominou; není návratu, není vzkříšení, leda – pro hlupáky – v podobě hnusného voyeurství a imitací v nějakém zapadáku nebo kdesi ve tmě. Život jde dál – dozráváme. Nebo aspoň stárneme. I naše mladá dvojice se časem vynořila z jitřního oparu a blednoucích hvězd, zjistili že jim nad hlavou visí těžké mraky, a poprvé viděli jeden druhého ve světle všedního dne.

Snad by svědčilo o Lewishamovu jemnocitu, kdyby bylo možno vypovídat jen o mírném a důstojném ochlazení o dojemných pokusech nedat najevo zklamání a o snahách uchovat patřičnou citovou atmosféru. Tak tedy denní světlo. Ale na to byla naše mladá dvojice příliš nevybroušená. Nehotovost jejich osobností jsme už trochu naznačili, ale bylo by únavné i ubohé popisovat, jak spěli, stupínek po stupínku, k povahovým konfliktům. Nepohodli se, drahá dámo! Došlo k slovním střetům. Dotíraly na ně starosti, jejich jměníčko se tenčilo, věčně sháněli práci, a bezvýsledně. Ethel ještě tížily dlouhé, prázdné, osamělé hodiny ve fádním prostředí. Dramatické konflikty se rodily z docela nedramatických příčin; jedné bezesné noci se pan Lewisham převaloval na posteli v bezmezném úžasu, když mu přesvědčivě dokázala, že blaho lidstva je jí fuk a jeho socialismus že pokládá za fantazírování a velkou nerozvážnost. A jednou v neděli se vydali v nejrůžovější náladě na procházku a vrátili se rozpálení a rozzlobení – ironická odseknutí létala sem a tam – a to všechno kvůli společenským konvencím v Etheliných krejcarových románech. Z nevysvětlitelného důvodu se pan Lewisham rozhodl pojmout k této literatuře nesmiřitelnou nenávist. Přitom šlo povětšinou o pouhé rozmíšky, mlčení a rozpaky, které pak následovaly, dřív či později skončily „usmířením“, ať tichým, ať slovním, i když párkrát tohle usmiřování jen znovu zjitřilo hojící se ránu. A každá šarvátka zanechala jizvu, pokaždé vymazala z jejich života další utkvívající linku romantického oparu.

Nadešel čas, kdy neměli práci a nic jim nerozmnožilo příjmy krom dvou drobností po celých dlouhých pět měsíců. Jednou vyhrál pan Lewisham dvanáct šilinků v soutěži o ceny, pořádané krejcarovým plátkem a třikrát přišlo pár veršíků k přepsání od básníka, který zřejmě zahlédl inzerát v Athenaeu. Jemnoval se Edwin Peak Baynes a měl rozevlátý, nevypsaný rukopis. Poslal Ethel několik krátkých lyrických básní na útržcích papíru a vyjádřil přání, že si přeje od každé „tři kopie, krásně napsané v různém provedení“ a „nesepjaté kovovými sponami, nýbrž hedvábnou šňůrkou vhodné barvy“. Vyhovět těmto požadavkům bylo pro naši mladou dvojici dosti náročné. Jeden z těch fragmentů nesl název Ptačí píseň, jiný Stíny mraků a třetí Eryngium, a pan Lewisham vyjádřil názor, že by měly nést společný název Bláboly. Na zaplacení (...)

(......)