Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Týká se hádky

K téhle hádce došlo koncem září. Tou dobou jako by poslední nádech růžového oparu pomalu vyprchal, vždyť Lewishamovi byli spolu už půl roku. Jejich finanční situace se změnila ze zoufalé v nuznou, pan Lewisham našel práci. Jistý kapitán Vigours, majitel armádní přípravky, potřeboval někoho rázného na doučování svých matematických antitalentů a zároveň učitele rýsování a toho, čemu si usmyslil říkat „sandhurstské vojenské vědy“. Nabízel celé dva šilinky na hodinu při nespecifikovaných požadavcích na páně Lewishamův čas. Vedle toho vedl ve Walham Green kurs matematiky pro začátečníky, kde mohl předvést své učitelské kvality. Vypadalo to, že se může spolehnout na padesát šilinků týdně, ne-li víc – a do budoucna doufat v lepší vyhlídky. Teď šlo jen o to přečkat to mezidobí, než Vigours zaplatí. A tak prozatím z Etheliných blůziček vyprchala svěžest a pan Lewisham neodnesl k ševci boty, které mu praskly ve špičce.

Hádka vznikla z příčin docela triviálních. Ale ke konci se dostali i na věci obecné. Pan Lewisham se ráno probudil v nevrle náladě ještě pod vlivem rozmíšky z předchozího večera – a potom kvůli bezvýznamné příhodičce, která s tím nijak nesouvisela, vzplály city tomu všemu zcela neúměrné. Jak vycházel ze zasouvacích dveří, zahlédl mezi nedbale prostřenou snídaní dopis a Ethelinu postoji jako by předcházelo rychlé ucuknutí: dopis spadl na zem. Střetli se pohledy a ona zrudla. Usedl a vzal si dopis – snad trochu nemotorně. Byl od slečny Heydingerové. Už si ho chtěl strčit do kapsy, ale zaváhal a rozhodl se otevřít jej hned. Ukázalo se, že to bude dlouhé čtení, i četl. Připadal mu celkem nezajímavý, ale nedal to na sobě znát. Když dočetl, pečlivě ho vložil do kapsy.

Tohle formálně nemělo s hádkou nic společného. Ta se rozpoutala až po snídani. Pan Lewisham míval dopoledne volno a hodlal se věnovat přípravě jistých poznámek v souvislosti se „sandhurstskou vojenskou vědou“. Jak si k tomu hledal nějaké výpisky, došlo želbohu ke kolizi s hromadami Etheliných sešitových románů.

„Tyhle krámy se válejí všude,“ prohodil, když se v tom chvíli zuřivě prohraboval. „Nemůžeš to občas trochu uklidit?“

„Byly docela pěkně uklizené, než jsi je začal rozhazovat,“ upozornila Ethel.

„Odporný škvár! Mělo by se to spálit,“ pravil pan Lewisham vesmíru a odhodil jeden sešit do kouta.

„Sám ses přece pokoušel něco takového napsat,“ řekla Ethel, neboť si vzpomněla na jistou „horu“ konceptního papíru, která špatně skončila, než pan Lewisham našel své pravé životní poslání. Tahle připomínka ho pokaždé dokázala spolehlivě rozlítit.

„Cože?“ utrhl se na ni.

„Zkoušel jsi takový román napsat,“ opakovala Ethel –zdráhavě.

„Staráš se, abych na to nezapomněl.“

„To tys mi připomněl.“

Sálalo z něho nepřátelství.

„Každopádně ty krámy všude hnusně překážejí, není tu nikde ani trochu uklizeno. Jakživo tu není uklizeno.“

„To ty vždycky jen tak říkáš.“

„No a je tu snad uklizeno?“

„Ano, je.“

„A kdepak, prosím tebe?“

Ethel dělala, že neslyší. (...)

(......)