Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Trny a plátky růží

Stál sehnutý a vzhlížel k ní, zatímco si jen zvolna uvědomoval dosah jejích slov.

Pak se mu rozbřesklo.

Zděšeně vykřikla, když mu tento fakt vyčetla z tváře. Přikročila blíž a sklesla na budoárové sedátko. Obrátila se k němu a chystala se vyslovit větu. „Já jsem –,“ začala, zarazila se a netrpělivě zalomila rukama. „Panebože!“

Napřímil se a hleděl na ni. Převrhnutý koš s růžemi ležel mezi nimi.

„Tak ty sis myslela, že je poslal někdo jiný?“ zeptal se a snažil se vypořádat s takovým převráceným vesmírem.

Odvrátila pohled. „Nemohla jsem to vědět,“ vypravila ze sebe těžce. „Nějaká léčka… Jak mě mohlo napadnout, že jsou od tebe?“

„Tak ty sis myslela, že je posílá někdo jiný,“ řekl.

„Ano,“ odpověděla, „myslela jsem si to.“

„Kdo?“

„Pan Baynes.“

„Ten kluk?!“

„Ano, ten kluk.“

„No ne!“

Pan Lewisham se rozhlédl kolem sebe – muž tváří v tvář nepředstavitelnému.

„Chceš snad říct, že se mi za zády slízáš s tím cucákem?“ zeptal se.

Otevřela ústa, aby mu odpověděla, ale nepřicházela jí slova.

Bledl a bledl, až mu z obličeje vymizela poslední stopa barvy. Zasmál se a pak zaskřípěl zuby. Manželé si hleděli do tváře.

„Toho bych se byl ve snu nenadál,“ pronesl vyrovnaným hlasem.

Sklesl na postel a s chmurným zadostiučiněním kopl do rozházených růží. „Toho bych se byl ve snu nenadál,“ opakoval a křehký košík, pohnaný rozmáchnutou nohou, dotčeně odskákal zasunovacími dveřmi do salónu, jen stopa krvavých plátků po něm zůstala.

Seděli tak dobré dvě minuty, a když znovu promluvil, měl chraptivý hlas. Vrátil se k dřívější formulaci. „Podívej,“ řekl a odkašlal si chraptivě, „jestli si myslíš, že si tohle dám líbit, tak se mýlíš.“

Zahleděl se na ni. Zírala vytřeštěně před sebe, nevzchopila se k ničemu, aby odvrátila katastrofu.

„Když prohlašuju, že si to líbit nedám,“ vysvětlovat pan Lewisham, „nemyslím tím, že se nechci hádat a tak podobně. Lidé se mohou nepohodnout kvůli – kvůli lecčemu – a přitom to spolu táhnou dál. Ale tohle je něco docela jiného. Co zbylo ze všech snů a iluzí…! Představ si, oč jsem tímhle prokletým manželstvím přišel! A teď… Neumíš to pochopit –nechceš to pochopit.“

„Ty také ne,“ vzlykala Ethel, ale nepohlédla na něho ani nepohnula rukama, které jí spočívaly bezmocně v klíně. „Ty nic nechápeš.“

„Už mi začíná svítat.“

Seděl mlčky, sbíral sílu. „Za jediný rok,“ řekl, „mám po všech nadějích, po všech plánech. Vím, že jsem byl často nerudný a podrážděný – jsem si toho vědom. Jsem pořád jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Ale – koupil jsem ti ty růže.“

Podívala se na ty růže, pak na jeho bílý obličej, nepatrně se k němu vzepjala a znovu znehybněla.

„Dospěl jsem k takovému závěru. Poznal jsem, že jsi povrchní, že nerada přemýšlíš, že se nedokážeš vcítit do toho,o čem přemýšlím a co cítím já. Přes tohle bych se byl přenesl. Ale myslel jsem, že při mně věrně stojíš –“

„Já při tobě věrně stojím,“ zvolala.

„A to si myslíš – pchá! – Šoupneš moje růže pod stůl!“

A znovu to zlověstné mlčení. Ethel se (...)

(......)