Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Odchod ze scény

Když se v úterý pan Lewisham vrátil kolem páté od Vigourse s tím, že v půl šesté se musí znovu vydat na cestu do Walham Green, kde učí večerní kurs biologie, našel doma paní Chafferyovou a Ethel v slzách. Byl utahaný a už se těšil na šálek čaje, ale novina, kterou mu oznámily, mu zahnala všechno pomyšlení na svačinu z hlavy.

„Zmizel,“ řekla Ethel.

„Kdo zmizel? To snad ne! Chaffery?“

Paní Chafferyová, která napjatě sledovala, jak zeť zareaguje, uplakaně přikývla nad těžce zkoušeným kapesníkem.

Pan Lewisham pochopil podstatu věci a spolkl jadrný výraz. Ethel mu předala dopis.

Pan Lewisham ho zprvu jen držel v ruce a kladl otázky. Paní Chafferyová ho našla v osmidenních hodinách, když je šla natáhnout. Chaffery prý odešel z domova v sobotu večer. Byl to otevřený dopis, adresovaný panu Lewishamovi, dlouhý, nesouvislý, rádoby duchaplný dopis, ve srovnání s Chafferyho slovním projevem překvapivě chatrně stylizovaný. Psal jej pár hodin předtím, než Lewishamovy posledně navštívil – snad mínil ten rozhovor jako kondici k písemnému rozloučení.

Ten osel Laguně mne svou kromobyčejnou zabedněností dohání k nutnosti, abych se vytratil, četl pan Lewisham. Narazil jsem v jeho osobě na nepřekonatelnou překážku – teď bohužel dokonce i před zákonem. Mizím tedy. Vypařím se. Zpřetrhám dosavadní svazky. Bude se mi stýskat po našich příjemných rozhovorech. Tys mě odhalil a já jsem Ti mohl otevřít srdce. S lítostí se rovněž loučím s Ethel – ještě že má chválabohu Tebe! Mají Tě vlastně obě dvě, i když jsi to v tomhle světle třeba dosud neviděl.

Pan Lewisham zaúpěl, přešel z první rovnou na třetí stránku—s vědomím, že ho obě pozorují – dokonce napjatě –a tam narazil na Chafferyho po praktické stránce.

V claphamském domě žel jen málo lehčích přenosných věcí uniklo mé odsouzeníhodné nesolventnosti, ale pár jich tam přece zůstalo: železem kovaná truhla, sekretář s prasklým pantem a velké vzduchové čerpadlo; jsou vesměs dobře zastavitelné, pokud se Ti podaří dostat je do zastavárny. Máš víc páry než já – já ty zatracené krámy nedokázal dostat ze schodů. Okovaná truhla bývala moje, ještě než jsem si vzal Tvou tchyni; nemůžeš teda říct, že vůbec nedbám na Tvé zájmy a necítím nutnost nějak se revanšovat. Nesuď mne příliš nemilosrdně.

Pan Lewisham prudce obrátil stránku, aniž ji dočetl.

Život, jaký jsem vedl v Claphamu, se mi už nějaký čas zajídal, pokračoval dopis, a abych se přiznal, pohled na vaše bujaré mladé štěstí – je to přece náramný pocit, takhle se ve světě probíjet, to snad víš – mi připomněl jak ten čas letí. Abych byl docela upřímný, zasáhl mi do života víc než pouhý přelud ženy, a já cítím, že musím jít svou vlastní cestou. Co je to za krásnou frázi – jít svou vlastní cestou! To není žádné Imitatio Christi… Toužím poznávat lidi a města… Vydávám se na tu vlastní cestu pozdě, já vím, mám už hlavu holou a licousy prošedivělé, ale líp pozdě než nikdy. Co mají vyrážet do světa jen vzdělaná děvčata? Koneckonců, licousy se dají (...)

(......)