Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V parku Battersea

Pan Lewisham sice slíbil, že záležitost se slečnou Heydingerovou skoncuje, ale pět neděl v té věci nic neučinil, jen jí prostě na osudný dopis neodpovídal. Mezitím se přestěhovali od Frau Gadowové – po delší vícejazyčné výměně názorů – do ponurého domu v Claphamu a mladá dvojice se zabydlela v ložnici ve druhém patře, jak bylo dohodnuto. A tam se náhle celý svět proměnil – prošel neuvěřitelnou metamorfózou – jedinou zašeptanou větou.

Ethel, slzy na krajíčku, mu ji zašeptala s rukama kolem jeho krku: rozpuštěné vlasy jí splývaly, takže jí neviděl do tváře. I on něco zašeptal, zpočátku možná zdrceně, ale přitom už v něm rostla zvláštní hrdost, zvláštní dosud nepoznaný pocit, který se zcela lišil od představ, jak bude tomuto obávanému nebezpečí čelit. Teď pochopil, že je jednou provždy rozhodnuto, že došlo k smíření protikladů, mezi nimiž se tak dlouho zmítal. Nejistota končí – a tak z toho vyvodil důsledky.

Nazítří napsal stručný dopis a dva dny nato se vypravil dopoledne za svými matematickými antitalenty o hodinu dřív, než bylo nutné, a místo aby se ubíral přímo k Vigoursovi, zamířil přes Temži do velkého parku v Battersea. U lavičky, kde už se jednou sešli, přecházela slečna Heydingerová sem a tam. Pak se takto procházeli spolu, chvíli se bavili o běžných věcech, až se rozhostilo ticho…

„Chtěl jste mi něco sdělit?“ zeptala se slečna Heydingerová rovnou.

Pan Lewisham lehce zrudl. „Ano, jistě,“ odpověděl. „Jde o to, že –“ Pokusil se o sebejistý tón. „Řekl jsem vám už vlastně, že jsem se oženil?“

„Oženil?“

„Ano.“

„Oženil!“

„Ano,“ znejistěle.

Oba mlčeli. Pan Lewisham tu stál a nedůstojně visel očima na jiřinách londýnské městské rady a slečna Heydingerová visela očima na něm.

„A toto jste mi chtěl sdělit?“

Pan Lewisham se obrátil a pohlédl jí do tváře. „Ano,“ řekl. „toto jsem vám chtěl sdělit.“

Ticho. „Ráda bych si chvilku sedla, jestli vám to nevadí,“ pronesla slečna Heydingerová vyrovnaně.

„Támhle pod tím stromem je lavička,“ řekl pan Lewisham.

K té lavičce došli mlčky.

„A teď mi povězte, koho jste si vzal,“ vyzvala ho slečna Heydingerová tiše.

Pan Lewisham jí to nesouvisle vylíčil. Položila mu otázku a pak další. Připadal si přitom jako idiot a odpovídal jí zdráhavě a po pravdě.

„Já to tušila,“ řekla, „já to tušila. Jenomže jsem si to nechtěla připustit. Povězte mi o tom něco víc. Povězte mi o ní.“

Pan Lewisham jí vyhověl. Bylo mu to sakra proti mysli, ale muselo to být a slíbil Ethel, že to udělá. Potom slečna Heydingerová už zhruba věděla, jak to bylo, věděla o všem, co prožil, nevěděla jen o lásce, bez níž celá ta historie byla prostě k neuvěření.

„A tak jste se oženil – před tou druhou zkouškou?“ opakovala.

„Ano,“ řekl pan Lewisham.

„A proč jste mi to nepověděl hned tenkrát?“ zeptala se slečna Heydingerová.

„Nevím,“ odpověděl pan Lewisham. „Chtěl jsem – tenkrát v Kensingtonských zahradách. Ale neudělal jsem to. Snad by se to bylo patřilo.“

„Také si myslím, že by se to bylo patřilo.“

(...)

(......)