Herbert George Wells

LIDÉ JAKO BOZI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTVRTÁ
KONEC KARANTÉNY NA SKALNÍ VYSPĚ

 

Pan Barnstaple se zvolna a nerad probudil ze snu o kuchařském umění. Zdálo se mu, že je Soyer, slavný vrchní kuchař Reformního klubu, a vymýšlí a ochutnává nová jídla. Ale jak už jsou příjemné zákony říše snů, byl nejen Soyerem, ale byl zároveň i velmi bystrým utopijským biologem a mimoto Bohem všemohoucím. A tak mohl vytvářet nejen nová jídla, ale také vytvářet nové zeleniny a nová masa, která by do nich dal. Zvláště ho zajímal nový druh drůbeže, chateaubriandský chov drůbeže, v kterém se měla spojovat šťavnatá chuť velmi dobrého bifteku s velikostí a jemností kuřecích prsíček. A chtěl do něho dát jako nádivku směs jamajského pepře, cibule a hub – ačkoliv houby nebyly tak docela to pravé. Houby – jak je ochutnal – potřebovaly jenom zcela malou úpravu. A do snu se mu vloudil kuchařský pomocník, několik podřízených kuchařů, všichni nazí jako Utopijci, přinášeli ze spíže kuřata a říkali, že se zkazila, že jsou cítit a že se ještě stále více kazí. Aby tihle pomocní kuchaři náležitě ukázali, že jsou kuřata cítit, zvedali je nad hlavou a pak začali šplhat po stěnách kuchyně, které byly skalnaté a podivně blízko u sebe vzhledem k tomu, že to byla kuchyně. Jejich postavy potemněly. Rýsovaly se v černých obrysech na pozadí světélkující páry, která stoupala z velkého kotle s vařící se polévkou. Byla to vařící se polévka, a přece to byla studená polévka a studená pára.

Pan Barnstaple se probudil.

Místo světélkující páry viděl mlhu, mlhu jasně ozářenou měsícem, která prostupovala rokli. Na ní se rýsovaly v černých obrysech postavy dvou Utopijců…

Co je to za Utopijce?

Jeho mysl se potácela mezi snem a bdělým stavem. Se strnulou pozorností vyskočil. Utopijci se pohybovali nenuceně, vůbec netušili, že je jim tak těsně nablízku. Nahoře k nějakému výčnělku si už předtím upevnili tenký provazový žebřík, ale nevěděl, jak to dokázali. Jeden ještě stále stál na skalním výstupku, druhý se nad ním houpal natažen nad roklí, držel se provazu a nohama se opíral o skálu. Nad okrajem skalního výstupku se objevila hlava třetí postavy. Houpala se ze strany na stranu. Zřejmě ten Utopijec stoupal po provazovém žebříku. Vedli spolu nějakou debatu. Pana Barnstapla napadlo, že nový příchozí se domnívá, že on se svými druhy už vylezl dost vysoko, ale že ten nejhořejší naléhá, aby lezli ještě výše. Za chvilku se dohodli.

Nejhořejší Utopijec měl velmi napilno, vzpínal se nahoru, vymrštil se a trhavými pohyby zmizel panu Barnstaplovi ze zorného pole. Jeho druhové postupovali za ním a jeden po druhém zmizeli panu Barnstaplovi z očí, nezbývalo po nich nic viditelného, až na křečovitě rozhoupaný provazový žebřík a kymácející se provaz, který zřejmě vytahovali s sebou vzhůru na skalní výspu.

Napjaté svaly pana Barnstapla se uvolnily. Tiše zívl, protáhl si rozbolavělé údy a velmi opatrně vstal. Zíral vzhůru roklí. Utopijci se už zřejmě dostali na horní skalní výstupek a měli tam něco na práci. Provaz, který se (...)

(......)