Herbert George Wells

LIDÉ JAKO BOZI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA III.
NOVÁČEK V UTOPII

KAPITOLA PRVNÍ
POKOJNÉ PAHORKY U ŘEKY

„Bůh stvořil více světů, než je stránek ve všech knihovnách na Zemi; v množství jeho světů se může člověk věčně učit a růst.“

Pan Barnstaple měl pocit, jako by plul neustále různými a úžasnými jsoucny z hvězdy na hvězdu a z roviny na rovinu. Překročil okraj své existence; po celé věky se snášel po stěnách nesmírných skalních útesů; putoval z věčnosti do věčnosti v proudu nesčetných hvězdiček. Nakonec přišlo období hlubokého poklidu. Viděl oblohu s plochými oblaky, zahřívanou svitem sklánějícího se slunce, a obzor měkce zvlněných pahorků, zlatě travnatých na hřebenech a s temně fialovými lesy a houštinami a s bledě žlutými skvrnami jako zrající obilí na vlnících se stráních. Tu a tam byly domy s kupolemi a terasy, kvetoucí zahrady, malé vilky a obrovské nádrže s třpytící se vodou.

Na svazích bezprostředně pod ním a kol dokola rostlo mnoho stromů podobných eukalyptům – jenomže měly temnější listí; a celá krajina nakonec klesala do velmi širokého údolí, kterým se poklidně vinula ve velkých polokruhových obloucích třpytící se řeka, až se pak ztratila ve večerní mlze.

Jeho oči upoutal slabý pohyb a objevil, že vedle něho sedí Lychnis. Usmála se na něho a přiložila prst ke rtům. Neurčitě zatoužil ji oslovit, slabě se usmál a pohnul hlavou. Lychnis vstala a zlehka od něho poodešla kolem hlav jeho lože. Byl příliš zesláblý a netečný, aby zvedl hlavu a podíval se, kam odešla. Ale poznal, že předtím seděla u bílého stolku, na kterém stála široká stříbrná váza plná sytě modrých květin, a barva květin ho upoutala a zaměstnala jeho první slabý popud zvědavosti.

Byl by rád věděl, zdali jsou v tomto utopijském světě opravdu jasnější barvy, nebo zdali něco ve vzduchu nepovzbuzuje a nepročišťuje jeho vnímání.

Za stolkem se zvedaly bílé sloupy arkády. Zvenčí velmi blízko pronikala větev jednoho z eukalyptových stromů s bronzově temným listím.

A bylo slyšet hudbu. Byl to drobný crček zvuků, který kanul a proudil, jenom nevtíravý potůček drobných jasných tónů na okraji jeho vědomí, píseň od nějakého Debussyho z říše vil.

Mír…

Znovu se probudil.

Usilovně se snažil rozpomenout.

Něco ho srazilo a omráčilo způsobem příliš mocným a prudkým, než aby to prozatím stačil obsáhnout rozumem.

Potom kolem něho stáli nějací lidé a hovořili o něm. Vzpomněl si na jejich nohy. Jistě ležel na obličeji a tvář měl přitisknutou k zemi. Pak ho převrátili na záda a světlo vycházejícího slunce mu oslepovalo oči.

V jedné rokli na úpatí vysokých skalních útesů mu daly dvě něžné bohyně posilující lék. Nějaká žena ho nesla v náručí, jako se nosí dítě. A potom měl mlhavé a kusé vzpomínky na dlouhou cestu, na dlouhý let vzduchem. Hned poté následovala vidina obrovských složitých strojů, která s ničím jiným nesouvisela. Chvíli na tom tázavě ulpěl v myšlenkách a pak na to ochable přestal myslet. Pamatoval si hlasy, které se nad ním radily, bodnutí injekční jehlou, a jak musel vdechovat nějaký plyn. A (...)

(......)