Herbert George Wells

LIDÉ JAKO BOZI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTVRTÁ
EINSTEINŮV STÍN PADNE NA NÁŠ PŘÍBĚH, ALE ZLEHKA PŘEJDE

Až na tu jedinou matoucí skutečnost, že všichni Utopijci zřejmě dokonale ovládají hovorovou angličtinu, pan Barnstaple poznal, že se jeho vidina nového světa rozvíjí s logikou, jakou podle jeho zkušeností nikdy neměl žádný sen. Vidina byla tak souvislá, tak důsledná, že stále méně vypadala na vůbec nějaký neznámý svět a stále více připomínala příjezd do nějaké cizí, ale vysoce civilizované země.

Pod vedením černooké ženy v nachově lemované říze se pozemšťané ubytovali poblíž konferenční oblasti v příbytcích tak pohostinných a pohodlných, jak si jen lze představit. Pět nebo šest mladíků a dívek se snažilo zasvětit cizince do podrobností domácího života v Utopii. Oddělené budovy, kde byli ubytováni, měly každá příjemnou malou oblékárnu, a lůžko, které bylo povlečeno velmi jemným ložním prádlem a mělo lehoučkou, nadýchanou pokrývku, stálo na otevřené terase – lady Stella si pomyslela, že příliš otevřené, ale pak řekla: „Člověk se tu cítí tak bezpečný.“ Objevila se zavazadla a rozdělili si své kufříky, jako by byli v nějakém pohostinném pozemském zámečku.

Ale lady Stella musela ze svých pokojů vykázat dva příliš přátelské mladíky, než mohla otevřít necesér a ošetřit si pleť.

Za několik minut vznikl menší rozruch výbuchem divokého smíchu a zvuky přátelského, ale hysterického zápasu, které vycházely z příbytku lady Stelly. Dívka, která s ní zůstala, projevila docela ženský zájem o vybavení lady Stelly a objevila zvlášť roztomilou a průsvitnou noční košili. Z nějakých záhadných důvodů mladou Utopijku tato důvěrná jemnůstka nesmírně pobavila a jen s obtížemi jí lady Stella zabránila, aby si košili neoblékla, nevyběhla v ní tanečním krokem ven a neukazovala se v ní veřejně. „Tak si to oblečte vy,“ naléhala dívka.

„Ale tomu vy nerozumíte,“ vykřikla lady Stella. „To je téměř posvátné! To nesmí nikdo vidět – nikdy!“

„Ale proč ne?“ zeptala se Utopijka nesmírně udivena. Lady Stella shledala, že jí nedovede odpovědět. Lehké občerstvení, které následovalo, bylo podle pozemských měřítek naprosto uspokojivé. Úzkost pana Freddyho Mushe se zcela utišila: dostali studené kuře, šunku a velmi lahodnou masovou paštiku. Dostali také dost hrubozrnný, ale velmi chutný chléb, pravé máslo, výborný salát, ovoce, sýr podobný ementálu a lehké bílé víno, které si získalo chválu pana Burleighe: „Ani na Mosele nikdy nedokázali nic lepšího.“

„Zdá se vám naše strava hodně podobná vaší?“ zeptala se žena v červeně lemované blůze.

„Výborná kvalita,“ řekl pan Mush plnými ústy. „Strava se za uplynulá tři tisíciletí velmi málo změnila. Lidé objevili všechna nejlepší jídla už dávno před posledním zmateným věkem.“

„Je to příliš skutečné, než aby to byla skutečnost,“ opakoval si pan Barnstaple pro sebe. „Příliš skutečné, než aby to byla skutečnost.“

Pohlédl na své druhy, jak v povznesené a zaujaté náladě uznale jedí.

Nebýt té absurdnosti, že tihle Utopijci mluví anglicky tak zřetelně, že to duní (...)

(......)