Herbert George Wells

LIDÉ JAKO BOZI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMÁ
OBJEVÍ SE SPOLEČNOST LORDA BARRALONGY

Po tomto oznámení konference skončila, ale lorda Barralongu s jeho společností přivezli do konferenčních zahrad až dlouho po setmění. Nikdo se nepokoušel omezovat ani ovlivňovat pozemšťany v jejich pohybech. Pan Burleigh sešel k jezeru s lady Stellou a s psychologem, který se jmenoval Lion a s kterým si navzájem zodpovídali otázky. Šofér pana Burleighe se dost bezútěšně toulal sem a tam na doslech svého zaměstnavatele, kdyby ho volal. Pan Rupert Catskill vzal pana Mushe za paži a odvedl ho stranou, jako by mu chtěl dát nějaké pokyny.

Pan Barnstaple se chtěl projít sám, aby si vybavil a roztřídil ohromující poznatky z dnešního odpoledne a aby si přivykl na úžas z tohoto krásného světa, tak krásného a teď v soumraku také tak tajemného, když se stromy a květiny nezřetelné a beztvárně měnily v sinalé a černé značky, a jasné tvary a půvabné proporce budov se rozplývaly do soumračné neurčitosti.

Pozemskost jeho druhů stojí mezi ním a tímto světem, do kterého, jak cítil, by ho jinak mohli přijmout a s kterým by mohl splynout. Je v něm, ale je v něm jenom jako cizí a rušivý vetřelec. Přece však tento svět už miluje a touží po něm a vášnivě si přeje stát se jeho součástí. Měl neurčitý, ale velmi silný pocit, že kdyby se jenom mohl odpoutat od svých druhů, kdyby jenom mohl nějakým způsobem odvrhnout své pozemské šaty a všechno to na sobě, co mu dává pozemský cejch a spojuje ho se Zemí, už pouhým odhozením toho všeho se stane rozeným Utopijcem a pak toto mučivé vědomí, tato bezútěšná skličující cizota zmizí z jeho duše. Náhle zjistí, že je přirozeným a opravdovým Utopijcem, a Země se promění v neuvěřitelný sen, v sen, který mu nakonec zcela vyprchá z mysli.

Otec Amerton ve své touze po posluchači mu však na nějaký čas zabránil, aby se mohl takhle nějak odpoutat od pozemských myšlenek a skutečností. Pevně se přilepil na pana Barnstapla a neustával v proudu otázek a poznámek, které jako by dělaly z utopijské scenérie zábavnou podívanou v Earl's Courtu, kterou oba spolu navštívili a kritizují. Bylo to pro něho zřejmě tak provizorní, tak pochybné a neskutečné, že panu Barnstaplovi po celý ten čas připadalo, že by se vůbec nepodivil, kdyby najednou zazněl nějakou trhlinou v té scenérii hřmot z železniční stanice v Earl´s Courtu nebo bylo možno zahlédnout na západě konvenční gotickou věž kostela svatého Barnabáše.

Nejprve se otec Amerton hlavně zabýval skutečností, že zítra ráno s ním „něco udělají“ kvůli tomu výstupu na konferenci. „Co se mnou mohou udělat?“ říkal už počtvrté.

„Prosím?“ řekl pan Barnstaple. Kdykoli se otec Amerton pouštěl do řeči, říkal pan Barnstaple: „Prosím?“, aby mu dal na srozuměnou, že ho vyrušuje z proudu myšlenek. Ale kdykoli pan Barnstaple řekl: „Prosím?“, otec Amerton jenom poznamenal: „Měl byste si dát u nějakého lékaře vyšetřit sluch,“ a pak pokračoval v tom, co měl na srdci.

„Co se mnou mohou udělat?“ zeptal se pana Barnstapla a okolního šera. „Co se mnou (...)

(......)