Herbert George Wells

LIDÉ JAKO BOZI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA OSMÁ
ČASNĚ RÁNO V UTOPII

Pan Barnstaple se zvolna probíral z hlubokého spánku.

Měl neurčitý pocit, že mu prchá velice rozkošný a úžasný sen. Snažil se udržet si ten sen a neotevřít oči. Zdálo se mu o skvělém světě krásných lidí, kteří se osvobodili z tisíce pozemských svízelí. Ale sen mu vyprchal a zmizel z duše. V poslední době míval pan Barnstaple jenom zřídka sny. Ležel velmi klidně se zavřenýma očima a s nechutí se probouzel do každodenních starostí.

Starosti a trampoty posledních čtrnácti dní se znovu ujaly své vlády. Bude si moci vůbec někdy vyjet jen tak sám na dovolenou? Pak si vzpomněl, že už má kufřík uložený v Žlutém nebezpečí. Ale to se přece nestalo včera večer; to se stalo předevčírem večer a on už vyjel – teď si vzpomněl, jak vyjel na cestu a jak s lehkým vzrušením projížděl vraty, než napadne paní Barnstaplovou nějaké podezření. Otevřel oči a upřel je na bílý strop, pokoušeje se upamatovat na tu cestu. Vzpomněl si, že zahnul na Novou camberwellskou ulici, a na jásavě jasné jitro, na Vauxhallský most a na ohavnou změť dopravního ruchu u Hyde Park Corneru. Byl přesvědčen, že jízda motorovými vozidly je daleko obtížnější v západní části Londýna než ve východní. A pak – jel do Uxbridge? Ne. Vzpomněl si na silnici do Slough a potom měl v myšlenkách mezeru.

Jaký je tady dokonalý strop! Ani jediná puklina, ani poskvrna!

Ale jak strávil zbytek toho dne? Jistě někam dojel, protože tady leží v naprosto pohodlné posteli – ve skvělé posteli. A zpívá mu drozd. Vždycky věřil, že dobrý drozd lehce porazí slavíka, ale tenhle drozd je hotový Caruso. A jiný mu odpovídá! V červenci! Pangbourne a Caversham jsou úžasná místa na slavíky. V červnu. Ale teď je červenec – a drozdi…

Přes tyto ospalé přízraky myšlenek přešla postava pana Ruperta Catskilla, s rukama v bocích, s obličejem a hlavou vystrčenými dopředu při projevu, v němž říkal ohromující věci. Říkal je nahé sedící postavě s vážným a soustředěným obličejem. A jiným postavám. Jedné s obličejem podobným delfské Sibyle. Pan Barnstaple se začal rozpomínat, že se v Taplow Courtu nějakým způsobem dostal dohromady s jakousi víkendovou společností. Tak se ten projev konal v Taplow Courtu? V Taplow Courtu nosí lidé šaty. Ale snad aristokracie v ústraní a v soukromí –?

Utopie…? Ale je to možné?

Pan Barnstaple se posadil na posteli ve stavu vrcholného úžasu. „To není možné!“ řekl. Ležel na zpola otevřené malé terase. Mezi štíhlými sloupy z dutého skla viděl horské pásmo se zasněženými vrcholky a v popředí velký chomáč vysokých klasů s temně rudými květy. Pták ještě stále zpíval – velebný drozd ve velebném světě. Už se na všechno upamatoval. Už mu bylo všechno jasné. To náhlé stočení auta, zvuk, jako když praskne na houslích struna a – Utopie! Už si vzpomněl na všechno, od pohledu na půvabnou mrtvou Greenlake až k nedobrovolnému příletu lorda Barralongy pod podivnými a nezvyklými hvězdami. To není žádný sen. Pohlédl na svou ruku na neobyčejně jemné přikrývce. Ohmatal si (...)

(......)