Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII
Mluvčí Zákona

Pak se cosi chladného dotklo mé ruky. Prudce jsem sebou trhl a těsně vedle sebe jsem spatřil narůžovělého tvora, který se díky svému zbarvení nejspíš podobal malému dítěti staženému z kůže. Stvoření připomínalo některými svými vzdálenými znaky lenochoda, mělo stejně nízké čelo a pomalé pohyby. Když si mé oči zvykly na šero panující všude kolem, rozhlédl jsem se. Malý tvor podobný lenochodovi stál a upřeně mě pozoroval. Můj průvodce zmizel.

Ocitl jsem se v průrvě mezi vysokými lávovými skalisky, v trhlině mezi jejich ztuhlými jazyky. Na obou stranách se v neproniknutelném šeru krčily neuměle postavené příbytky z mořské trávy, rákosí a palmových vějířů. Cesta, vinoucí se strží směrem vzhůru, byla asi jen tři yardy široká. Byla poházená hnijícími zbytky ovoce a jinými odpadky, a to bylo příčinou nepříjemného zápachu.

Malý růžový lenochod na mě udiveně mžoural. U otvoru nejbližší chýše se znovu objevil opičí muž a pokynul mi, abych vstoupil dovnitř. Poslechl jsem a z jednoho příbytku o kus dál vylezl ještě jeden loudavý netvor. Jako nejasná silueta zůstal stát v jasně zeleném světle a upíral na mě svůj pohled. Váhal jsem. Měl jsem sto chutí utéct stejnou cestou, kterou jsem přišel. Pak jsem se však rozhodl, že prožiju své dobrodružství až do konce, popadl jsem hůl s hřebíkem a vlezl do malé zapáchající chatrče za svým průvodcem.

Otevřel se přede mnou polokruhovitý prostor, podobný přepůlenému úlu. U paty skály, která tvořila vnitřní stěnu, se válela hromada všemožného ovoce a kokosových ořechů. Na zemi stálo několik hrubě opracovaných nádob z lávového kamene a ze dřeva, jedna z nich byla postavena na ledabyle stlučeném stole. Oheň jsem neviděl. V nejtmavším rohu chatrče seděl beztvarý černý chuchvalec, který cosi zahučel. Když jsem vešel dovnitř, opičí muž stál v matném světle dopadajícím sem otvorem dveří a podával mi rozštípnutý kokosový ořech. Odplížil jsem se do druhého kouta a přikrčil se na bobek. Vzal jsem si ořech a začal ho hryzat. Snažil jsem se pokud možno zachovat klid, i když jsem se třásl v nesnesitelně stísněném brlohu po celém těle. K otvoru chýše se přikolébal malý růžový lenochod. Za ním stál ještě jakýsi tvor se šedavým obličejem a svítícíma očima a nakukoval přes jeho rameno dovnitř.

„Jo!“ ozvalo se ze záhadné hromady proti mně.

„Je to člověk! Je to člověk!“ drmolil můj průvodce. „Člověk, člověk jako já!“

„Ticho!“ nařídil hlas ze tmy a cosi zamumlal.

Dojedl jsem svůj ořech za napjatého ticha. Snažil jsem se něco ve tmě rozeznat, ale marně.

„Je to člověk,“ ozval se znovu hlas. „Přichází žít s námi?“

Hlas zněl zastřeně a měl v sobě jakýsi pískavý podtón, který se mi zdál neobvyklý, avšak měl velmi dobrý anglický přízvuk.

Opičí muž na mě pohlédl, jako by na něco čekal.

Bylo jasné, že bych měl odpovědět.

„Přichází žít s vámi,“ řekl jsem.

„Je to člověk. Musí se naučit Zákon.“

Začal jsem už ve tmě rozeznávat černočerné obrysy přikrčené postavy. Pak jsem viděl, že do otvoru chýše (...)

(......)