Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III
Tajemná tvář

Chtěli jsme odejít z kajuty, ale zjistili jsme, že nám zastoupil cestu jakýsi muž. Stál na lanovém žebříku a zvědavě nahlížel do podpalubí. Byl poněkud znetvořený – jeho malá, zavalitá postava působila neohrabaným dojmem. Záda mu hyzdil hrb, krk měl porostlý hustými chlupy a hlavu hluboce vklíněnou mezi ramena. Na sobě měl oblek z tmavě modré látky. Podivné byly i jeho vlasy – velmi silné a jakoby drsné.

Neviděl jsem sice psy, ale zato jsem slyšel jejich zuřivé štěkání. Muž sebou trhl a náhodou zavadil o mou ruku. Chtěl jsem ho odstrčit a on se ke mně neuvěřitelnou rychlostí otočil. Tak jsme se ocitli tváří v tvář a já jsem se bezmezně vyděsil. I jeho obličej byl znetvořený. Jeho nos by se daleko spíš dal nazvat rypákem a ve velkých pootevřených ústech se mu blýskaly tak mohutné bílé tesáky, jaké jsem dosud u člověka nikdy nespatřil. Oči měl podlité krví a ořechově zbarvené kulaté duhovky byly nesmírně velké. V jeho tváři jsem viděl podivné vzrušení.

„K čertu!“ zaklel Montgomery. „Kliď se mi z cesty!“

Muž s černou tváří beze slova ustoupil stranou. Šel jsem po schodech, ale neustále jsem se po něm ohlížel. Montgomery se u něho na chvíli zdržel.

„Víš, že tu nemáš, co pohledávat,“ pronesl důrazně. „Máš být na přídi.“

Muž s černým obličejem se celý schoulil.

„Oni…, oni mě tam nechtějí,“ pronesl pomalu. Jeho hlas zněl podivně sípavě.

„Že nechtějí?“ zvolal Montgomery výhružně. „Ale já ti nařizuju, abys tam šel.“

Pravděpodobně by mluvil dál, ale pak si všiml, že jsem ještě neodešel, a zamířil ke mně. Stál jsem na schodech a hleděl ohromeně dolů, natolik na mě zapůsobila groteskní ošklivost toho podivného tvora.

Nikdy předtím jsem neviděl takový zjev, a přece jsem nade vší pochybnost měl jakýsi zvláštní pocit, že jsem už kdesi spatřil tyto rysy a gesta, které mě tolik děsily. Později mě napadlo, že jsem ho snad poprvé zahlédl, když mě přenášeli na loď, ale to mě nijak neuspokojilo. Jak je možné, aby někdo zapomněl, kde podobnou tvář viděl?

Montgomery na mě ale kývl, abych ho následoval, a tak odvedl mou pozornost jinam. Otočil jsem se a pozoroval jsem palubu malé lodi. Po podivných zvucích, které jsem slyšel již předtím, jsem byl trochu připraven na to, co spatřím. Tak špinavou palubu jsem však ještě nikdy neviděl. Byla celá pokrytá spoustou smetí, zbytky mrkve a odřezky zeleniny. K hlavnímu stěžni byla připoutána smečka psů, kteří se hned začali zmítat na řetězu a štěkat na mě. K nízkému zadnímu stěžni byla přivázaná malá železná klec, v níž ležela puma. Klec byla tak těsná, že se v ní zvíře nemohlo ani otočit. Pod zábradlím na pravoboku bylo několik velkých králíkáren. Vpředu ve skříni, vzdáleně připomínající klec, se tísnila osamělá lama. Všichni psi měli nasazené kožené náhubky. Jediným lidským tvorem na palubě byl hubený mlčenlivý lodník u kormidla.

Do záplatovaných špinavých plachet se opíral vítr. Zdálo se, že je malá loď napjala všechny do jedné. Obloha byla jasná, slunce putovalo k západu a zpěněné (...)

(......)