Herbert George Wells

PŘÍBĚH PANA POLLYHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Velká láska

Pan Polly se z pohřbu vrátil do Claphamu připraven na nepříjemnosti, a tak nesl svoje propuštění mužně.

„Jenom jste antedatoval můj vlastní záměr,“ sdělil šéfovi zdvořile.

V ložnici všem vysvětlil, že než nastoupí někde jinde, dopřeje si kratší dovolenou. Vrozená zdrženlivost mu však velela o dědictví pomlčet.

„To víš, že ano,“ prohlásil Ascough, vedoucí oddělení obuvi. „To je dneska veliká móda. Šest báječných neděl na Wood Street, každý den výšlapy po okolí…“

„Menší dovolená,“ to byla jeho první představa o bohatství, protože mít majetek umožňovalo dopřát si volno. Dovolená to byl život, kdežto všechno ostatní pouhé živoření. A teď si tedy mohl prázdniny udělat. Měl dost peněz na dráhu, jídlo i ubytovaní v hostincích, ale nikoho, kdo by jel s ním.

Určitou dobu choval plán vyhledat Parsonse, přemluvit ho, aby dal výpověď a vydal se s ním do Stratfordu a Shrewsbury, po horách Walesu a malebným údolím řeky Wye a na spoustu dalších podobných míst, prostě strávil s ním báječnou, bezstarostnou, nekonečnou měsíční dovolenou. Avšak běda, Parsons místo v obchodě s konfekcí u hřbitova sv. Pavla dávno opustil a nezanechal další adresu.

Pan Polly se snažil namlouvat si, že vydá-li se na toulky sám, bude mu taky dobře, ale věděl, že to není pravda. Vysnil si, kolik neuvěřitelně zajímavých lidí na cestách potká a toužil i po setkáních romantických. Takové věci se stávaly v Chaucerovi či „Bokáčovi“ a dokonce k nim docházelo zcela běžně i v Hledání zlaté dívky, té škodlivé knize od Richarda le Gallienne, kterou četl ještě v Canterbury; nevěřil však, že by se mohly přihodit v Anglii a zrovna jemu.

Když pak o měsíc později konečně vykročil z postranních dveří claphamského krámu do prosluněného londýnského dne, opojen pocitem bezmezné svobody, neudělal nic dobrodružnějšího, než že nařídil drožkáři jet na nádraží Waterloo, kde si koupil lístek do Easewoodu.

Chtěl – co vlastně chtěl od života nejvíc? Myslím, že ze všeho nejvíc toužil po radostech družnosti. Utratil už nějakou tu libru za tři vybraná pohoštění pro kolegy příručí – dali si vždycky smažené grundle – a kromě toho financoval i nádherný, přeúspěšný výlet do Richmondu přes Wandsworth a wimbledonská luka. Řečná společnost obklopující slavnostně vážného a šťastného hostitele nakonec loudavě zamířila k výletní restauraci U jelena, kde se podávala vynikající studená pečené se salátem, po níž následovala mísa punče, opravdového punče, a ovšem i odpovídající účet. Teď však nastaly všední dny a pan Polly se s kufrem a cestovní brašnou vydal do Easewoodu, seděl v kupé docela sám a hleděl z okna na svět, kde se každá potenciální spřízněná duše buď lopotila v zaměstnání, nebo sužována svíravou beznadějí a nepotlačitelnou úzkostí nějaké hledala. Pozoroval předměstskou zástavbu a řady domků, jež si byly podobné jako vejce vejci a buď důrazně, netrpělivě hlásaly, že jsou K PRONAJMUTÍ, nebo byly obydlené upachtěnými, nedružnými lidmi. Poblíž Wimbledonu zahlédl golfové hřiště a na něm (...)

(......)