Herbert George Wells

PŘÍBĚH PANA POLLYHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Miriam

Ublíží-li nám někdo, mívá to obvykle ten nelogický důsledek, že se ihned vrhneme vstříc dalšímu zklamání, ale taková je už lidská povaha. Panu Pollymu připadalo, že palčivost jeho ponížení dokáže zmírnit jen hřejivý dotek lidské ruky, ale z jakéhosi nejasného důvodu to musela být pouze ruka ženská a ženy se v jeho životě vyskytovaly jen omezeně.

Vzpomněl si na Larkinsovy – na tetu a sestřenice, s nimiž se už deset dní neviděl. To by byl balzám na jeho duši! Jejich prostota mu jistě pomůže zacelit utrpěné rány. Jsou laskavé a dobrosrdečné a on je zavrhl pro pouhý přelud. S nimi bude zase moci vesele klábosit a smát se a zapomenout na nesnesitelné vzpomínky a myšlenky, jež mu víří hlavou.

„Jémináčku,“ vyhrkla paní Larkinsová. „To jsou k nám hosti. Málem bych tě už nepoznala, Fredo!“

„Měl jsem nějaké obchodní záležitosti,“ zalhal.

„Děvčata nejsou doma, ale Miriam jenom odskočila nakoupit. Ta holka mě prostě nenechá nakupovat, protože já hrozně lehkomyslně utrácím. To je ti moc dobrá hospodyně. Minnie má práci v kobercárně. Jenom doufám, že se zas neroznemůže. Je taková deligátní… Jen pojď dál. Je tu trochu nepořádek, ale s tím se musíš smířit. A co sis to udělal s obličejem?“

„Trochu jsem se pochroumal na bicyklu,“ řekl.

„A jakpak se ti to stalo?“

„Ale, předjížděl jsem povoz po nesprávné straně, vozka zastavil a přimáčkl mě ke zdi.“

Paní Larkinsová mu zranění pečlivě ohledala. „Potřeboval bys ošetřit,“ řekla. „Máš to sedřené do krve. Chtělo by to mast. Dej si kolo do chodby a běž do pokoje.“

Trochu v místnosti poklidila, to jest k povalujícím se věcem přidala další, košíček s šitím postavila na hromádku knih, smetla několik čísel Večerů pod lampou s oslíma ušima ze stolu do polámaného křesla, a pak začala prostírat k svačině s poznámkami jako „mankote, já husa dočista zapomněla na máslo,“ a podobně. Mezitím pořád vykládala, jak je Annie veselá a šikovná švadlena, Minnie zase hodná a Miriam pořádkumilovná a šetrná. Pan Polly rozpačitě postával u okna a myslel na to, jak prostě a upřímně se u Larkinsových mluví. Byl rád, že je zase zpátky.

„S tím krámem si ale dáváš načas,“ řekla paní Larkinsová. „Opatrnickost matka moudrosti,“ odvětil pan Polly. „To je pravda,“ přisvědčila paní Larkinsová. „Jak si kdo ustele, tak si lehne. To máš jako s vdavkama. Člověk nesmí kupovat zajíce v pytli. Dva roky jsem nechtěla dát Larkinsovi slovo, až teprve, když jsem si byla jistá. Byl to pohledný mužský, však je to na děvčatech vidět, ale na vzhledu tak nezáleží. Asi budeš chtít k svačině i zavařeninu, viď? Já jenom doufám, že až přijde jejich čas, nechají holky ty svoje taky čekat. Pořád do nich hučím, že ani nevědí, o co všechno přijdou, až se vdají. Á, to bude Miriam.“

Vešla Miriam s několika balíčky v síťovce, ve tváři podrážděný výraz. „Takýs mi mohla říct, že ta síťovka má utržené ucho, mami,“ řekla. „Celou cestu mě to řeže do prstů jako čert.“ Pak spatřila pana Pollyho a tvář se jí rozjasnila. „Nazdar, Fredo,“ vítala ho. „Kdepak (...)

(......)