Herbert George Wells

PŘÍBĚH PANA POLLYHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Parsons dostane vyhazov

Potom Parsonse vyhodili.

Byl propuštěn za obzvlášť bouřlivých okolností, jež se panu Pollymu nesmazatelně vryly do paměti, protože ještě celé roky o oněch událostech přemítal a lámal si hlavu, kdo byl tehdy v právu.

Parsonsovi skončilo učební období. Stal se praktikantem a dostal za úkol upravovat výlohu oddělení látek. Podle vlastních slov to dělal výborně. „Víš, kamaráde,“ říkával, „jedno mi tu nikdo nemůže upřít – aranžovat výlohy teda dovedu.“

Přišla-li řeč na to, že obchody jdou špatně, tvrdíval, že „Šotek“ – jak učedníci přezdívali panu Garvacovi, staršímu spolumajiteli a zároveň provoznímu řediteli firmy – si moc rozmyslí, než propustí jediného člověka, který dokáže upravit výlohu s bavlněným zbožím tak, aby se nabízelo samo.

Ale potom se jako ostatně nejeden umělec začal opájet teoriemi.

„Aranžérské umění je v plenkách, člověče, v podělaných plenkách. Samá strnulá kompozice jako nějaký předpotopní egyptský reliéf. Nemá to kouska šťávy a rozletu! Sama macha! Taková výloha musí lidi zaujmout, musí kolemjdoucího chytnout za srdce, to dá rozum. Drapnout!“

Snížil hlas, takže jaksi tiše zařval: „Jenomže chytne?“ Odmlčel se a vzápětí zahulákal: „Houby s octem!“

„To je řeč,“ ozval se pan Polly. „Do toho, kamaráde, jen houšť!“

„Podívej třeba, jak šatovky aranžuje ten trouba Morrison. Je to úhledné, vkusné, všechno jak má být, to souhlasím, ale čiší z toho neskonalá nuda!“ Přitvrdil a zaburácel: „Nuda!“

„Nuda!“ opakoval pan Polly.

„Prostě jedna šatovka vedle druhé, všude samý karnýr a volánek, tu a tam porozbalená role, ale absolutně to postrádá vzruch.“

„Pomalu jak v kostele, člověče,“ prohlásil pan Polly.

„Výloha musí lidi chytnout,“ řekl Parsons. „Když ti na ni padne zrak, musí tě úplně omráčit, že řekneš jenom ,Páni!' Odmlčel se. Platt, pukající z dýmky, ho pozoroval.

„Prostě chce to něco ornamentálního,“ řekl pan Polly.

„Chce to novou aranžérskou školu,“ pokračoval bez komentáře Parsons. „Novou, portburdockskou školu aranže. Pozítří mám dělat výlohu do Fitzallanovy. Tentokrát to bude opravdu něco novéno. Buďto přitáhnu davy nebo končím!“

Popravdě řečeno, dosáhl obojího.

Začal si vyčítat. „Byl jsem příliš nesmělý, kamaráde. Držel jsem se moc zpátky. Zrazoval jsem sám sebe. Potlačoval jsem v sobě všechno to vření, ten tlak, nápady… Ale s tím je konec.“

„Konec,“ polkl pan Polly. „Jednou provždy, člověče.“

Pan Polly právě třídil krabice s límečky, když tu přišel Platt „Hele, on dělá tu svou pitomou výlohu.“

„Jakou výlohu?

„No jak tuhle povídal.“

Pan Polly si vzpomněl.

Rovnal krabice dál ale přitom po očku pokukoval po svém nadřízeném. Za chvilku musel Mansfield do účtárny a Polly okamžitě vystřelil na ulici, rychle prošel zvenčí kolem výlohy s bavlněným zbožím a pres oddělení hedvábí vklouzl zpět do krámu. Nemohl se zdržet dlouho, ale i letmý pohled na Parsonse zabraného do práce v něm vyvolal vlnu nadšení i obav. Parsons byl bez kabátu a činil se ze všech sil; zvyk stahovat si přezky u (...)

(......)