Herbert George Wells

UKRADENÉ TĚLO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Muž který uměl dělati divy

Je pochybno, byla-li tato schopnost vrozená. Pokud se mne týká, myslím, že to na něj přišlo znenadání.

Pravda jest, že do třiceti let byl skeptikem, a nevěřil v zázračné síly. A zde – pokud se to ještě hodí musím podotknouti, že to byl malý muž, zlostných hnědých očí, naježených ryšavých vlasů, měl kníry, jejichž špičky si nakrucoval vzhůru a byl pihovatý. Jmenoval se George McWhirter Fotheringay – jméno to, od něhož nebylo by lze očekávati nijakých divů – a byl zřízencem u Gomshottů. Měl velkou zálibu v přesvědčivých závěrech. A právě tehdy, když rozhodně tvrdil, že zázraky nejsou možny, projevila se poprvé jeho ne obyčejná moc. Tento spor veden byl ve výčepu u „Dlouhého draka“ a Toddy Beamish vedl opposici svým jednotvárným, ale účinným: „To říkáte vy,“ jež připravovalo pana Fotheringaye o poslední špetku trpělivosti.

Mimo tyto dva byl při tom velmi zaprášený cyklista, hospodský Cox a Miss Maybridge, dokonale úctyhodná a poněkud hřmotná sklepnice od „Draka“. Miss Maybridge stála zády k panu Fotheringayovi a myla sklenice; ostatní ho sledovali, bavíce se více nebo méně neúčinností jeho důvodů. Podrážděn Torres Vedrasovskou taktikou páně Beamishovou, pan Fotheringay se rozhodl, že použije neobyčejného řečnického obratu.

„Podívejte se, Mr. Beamish,“ pravil pan Fotheringay. „Dohodněme se napřed určitě, co je to zázrak. Je to cosi odporujícího přírodnímu řádu, vvkonaného mocí Vůle, cosi, co by se nemohlo státi, kdyby si toho nikdo zvláště nepřál.“

„To říkáte vy!“ pravil pan Beamish, odrážeje ho. Pan Fotheringay dovolal se cyklisty, který byl dosud jen mlčenlivým posluchačem a dostalo se mu jeho souhlasu – ač se zdráhavým odkašláním a pohledem na pana Beamishe. Hostinský nechtěl říci své mínění a pan Fotheringay, vraceje se k panu Beamishovi, získal si neočekávané, výslovné potvrzení své definice zázraku.

„Na příklad řekl pan Fotheringay: „Stal by se zde zázrak. Tato lampa dle přirozeného běhu věcí by nemohla hořeti, kdyby visela hlavou dolů, není-li pravda, Beamishi?“

„Vy říkáte, že ne!“

„A vy?“ tázal se Fotheringay.

„Vy myslíte, že ano, – co?“

„Ne,“ řekl Beamish zdráhaně. „Ne, nehořela by.“

„Zcela správně,“ pravil Fotheringay.

„A teď sem někdo přijde, jako třeba já, a stojí, dejme tomu, že tady a řekne téhle lampě, jako já to povídám, soustřeďuje všechnu sílu své vůle – Převrať se, nerozbij se při tom, sviť dále a – halló!“

A každý měl proč volati „Halló!“

Nemožné, neuvěřitelné bylo všem viditelno. Převrácená lampa visela ve vzduchu, hořela klidně a její plamen ukazoval dolů Byla to lampa solidní, nepodezřelá, jak jen lampa může býti, prosaická, sprostá svítilna z výčepu u Dlouhého draka.

Pan Fotheringay stál s nataženým ukazováčkem a svraštěnými brvami člověka očekávajícího katastrofu. Cyklista, který seděl pod lampou, se přikrčil a odskočil na druhou stranu nálevny. Všichni poskočili více neb méně. Miss Maybridge se obrátila a zavřískla. Skorem tři vteřiny byla lampa teze hnutí. Ozval se (...)

(......)