Herbert George Wells

UKRADENÉ TĚLO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Křišťálové vejce

Před necelým rokem byl poblíž Seven Dials malý, bídný krámek, nad nímž byl oprchalý žlutý nápis:

„C. Cave, obchodník přírodninami a starožitnostmi.“ Obsah výkladu jeho byl neobyčejně pestrý. Bylo tam několik sloních klů, neúplná šachová hra, růžence a zbraně, krabice skleněných očí, dvě tygří a jedna lidská lebka, několik vycpaných opic rozežraných moly (jedna držela lampu), staromódní skřínka na listiny, mušinami potřísněné pštrosí vejce nebo cosi podobného, trochu rybářského náčiní a neobyčejně špinavá a prázdná skleněná nádržka na ryby. V době, kdy tato povídka začíná, byl tam také kus křišťálu vybroušený ve tvar vejce a skvěle vyleštěný. A na něj dívali se dva lidé, stojící venku před oknem; jeden z nich byl štíhlý, hubený duchovní a druhý černobradý mladý muž temné pleti a nenápadného oděvu. Snědý mladík hovořil, tváře se žádostivě a zdálo se, že naléhá na svého společníka, aby onen předmět koupil.

Zatím co tam stáli, vešel pan Cave do krámku a zpracovával dosud čelistmi chléb s máslem, který měl k svačině. Když spatřil tyto muže a seznal, co upoutalo jejich pozornost, prodloužila se mu tvář. Ohlédl se ustrašeně přes rameno a zavřel potichu dveře. Byl to malý mužík, bledých tváří a podivných vodnatě modrých očí; vlasy jeho byly špinavě šedé, na sobě měl vetchý, a modrý šosatý kabát, starý cylindr a střevíce z kobercové látky, důkladně sešlapané. Neustával sledovati oba hovořící muže. Duchovní zajel velmi hluboko do kapsy svých kalhot, prohlížel plnou hrst peněz a zubil se přívětivě. Pan Cave stal se ještě stísněnějším, když vešli do krámu.

Duchovní otázal se bez okolků na cenu křišťálového vejce. Pan Cave pohlédl nervosně na dveře vedoucí do obytného pokojíku a řekl: pět liber. Duchovní odporoval jak svému společníku tak i panu Caveovi, tvrdě, že cena je příliš vysoká a vskutku byla mnohem větší, než pan Cave zamýšlel žádati, když tento předmět získal – a následoval pokus o smlouvání. Pan Cave přistoupil ke dveřím krámku a nechal je otevřené.

„Pět liber je má cena,“ pravil, jako by se chtěl zbýti námahy nevýnosné rozepře. A když tak učinil, objevila se svrchní část ženské tváře nad záclonou zakrývající skleněnou výplň dveří, které vedly do světnice, a hleděla zvědavě na oba zákazníky.

„Pět liber je má cena,“ pravil pan Cave chvějícím se hlasem.

Snědý mladík, jenž byl dosud divákem, pozoroval Cavea pronikavě. Nyní promluvil.

„Dejte mu těch pět liber,“ pravil.

Duchovní pohledl na něj, aby seznal, míní-li to vážně, a když se opět obrátil k panu Caveovi, seznal, že tvář tohoto zbledla.

„Je to spousta peněz,“ řekl duchovní a hrabaje se v kapse; přepočítával svou zásobu.

Měl o málo více než třicet šillingů a obrátil se na svého soudruha, s nímž byl zřejmě v důvěrných stycích.

Tím dostalo se panu Caveovi příležitosti, aby sebral své myšlenky, i jal se vykládati rozrušeně, že křišťál není vskutku zcela volně na prodej. Oba zákazníci byli tím ovšem překvapeni a tázali se ho, proč se o tom nezmínil dříve, (...)

(......)