Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 2
PRVNÍ DOJMY PANA TEDDYHO HENFREYHO

Ve čtyři hodiny, když už bylo notně šero a paní Hallová právě sbírala odvahu vejít do pokoje a zeptat se hosta, nepřál-li by si trochu čaje, vkročil do výčepu Teddy Henfrey, podomní hodinář.

„Namoutě, paní Hallová,“ řekl, „tohle je na lehké boty mizerné počasí!“

Sníh se venku snášel hustěji.

Paní Hallová přisvědčila a potom si všimla, že hodinář má s sebou svou brašnu.

„Když už jste tady, pane Teddy,“ řekla, „byla bych ráda, kdybyste se krapět podíval na ty staré hodiny v pokoji. Jdou a bijou docela dobře a čiperně, ale hodinová ručička se ne a ne hnout a ukazuje pořád šest.“

Vykročila napřed, zamířila přes výčep ke dveřím hostinského pokoje, zaklepala a vešla.

Když otvírala dveře, spatřila, že její host sedí v křesle před ohněm, a jak se zdá, s tou ovázanou hlavou nachýlenou ke straně, dřímá. Jediným světlem v místnosti byla červená zář z krbu a paní Hallová viděla všechno zarudlé, matné a nezřetelné — a to tím spíš, že právě před okamžikem zažíhala lampu ve výčepu a měla od toho dosud oči trochu oslněné. Přesto jí však na vteřinku připadlo, že muž, na kterého se dívá, má široce roztažená ohromná ústa, obrovská a neuvěřitelná ústa, která mu zaujímají celou dolní část obličeje.

Ale pouze okamžik trval ten vjem: ta bíle ovázaná hlava, nestvůrně vyboulené zorníky brýlí, a pod nimi zející prohlubeň. Cizinec sebou totiž škubl, prudce se v křesle napřímil a zvedl ruku k obličeji. Jakmile paní Hallová otevřela dveře dokořán, takže pokoj trochu zjasněl, viděla hosta již zřetelněji, jak si drží na obličeji šátek právě tak, jak ho předtím už viděla držet si ubrousek.

To mě asi šálily stíny, usoudila.

„Nevadilo by vám prosím, pane, kdyby se tenhleten člověk podíval na ty hodiny tady?“ zeptala se, jakmile se ze svého chvilkového obluzení vzpamatovala.

„Podíval na hodiny?“ opakoval host zpod ruky a brejlil přitom ospale kolem. A pak, když se probral trochu víc, dodal: „Ať si poslouží.“

Paní Hallová odešla, aby přinesla lampu, a host vstal a protáhl se. Potom zazářilo světlo, a když pan Teddy Henfrey vešel, stanul tváří v tvář té ovázané osobnosti. Bylo mu, jak říká, „jako když do něj hrom“.

„Dobrý navečer,“ pravil cizinec a hleděl na hodináře — jak pod živým dojmem z těch tmavých brýlí tvrdí pan Henfrey — „jako humr“.

„Doufám, že nevyrušuju,“ uvedl se pan Henfrey.

„Vůbec ne,“ odpověděl cizinec. „Ačkoli mám za to,“ pokračoval na adresu paní Hallové, „že najatý pokoj bude opravdu můj, pouze a výhradně k mému soukromému užívání.“

„Myslela jsem, pane,“ omlouvala se paní Hallová, „že vám přijde vhod, aby ty hodiny —“

„Ovšemže,“ přisvědčil cizinec, „ovšemže — ale zpravidla mám rád nerušenou samotu.“

Otočil se zády ke krbu a sepjal za zády ruce.

„A za chvilku,“ pravil, „až budou ty hodiny spravené, by mi myslím přišlo k chuti trochu čaje. Ale ne dřív, než budou ty hodiny spravené.“

Paní Hallová se už chystala odejít z pokoje — tentokrát se nijak nepokoušela navázat hovor, protože před (...)

(......)