Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 3
TISÍC A JEDNA LÁHEV

Tak se tedy stalo, že devátého dne měsíce února, právě na začátku předjarní oblevy, tato jedinečná osobnost spadla z nekonečna vesmíru do vesnice Ipingu. A na druhý den se sněhovou břečkou přikodrcala její zavazadla — a to zavazadla věru pozoruhodná.

Byly to sice vskutku jen dva kufry, dozajista takové, jaké může mít každý normální smrtelník, ale nadto k nim patřila ještě bedna knih, velkých tučných knih, z nichž některé byly pouze psány, a to nesrozumitelným rukopisem — a deset nebo i víc laťových košů, klecí a beden, obsahujících předměty zabalené ve slámě, podle všeho zdání skleněné láhve, jak připadalo Hallovi, který tu a tam s ledabylou zvědavostí šťoural prsty mezi stébla.

Cizinec, zahalený v klobouku i v plášti, v rukavicích i šále, vyšel netrpělivě ven k Fearensidovu valníčku, mezitímco si Hall nějakým tím klípkem krátil chvíli, dřív než začne pomáhat s přenášením věcí do domu.

Cizinec vyšel ven, aniž si všiml Fearensidova psa, který zálibně očichával Hallovi nohy.

„Tak poneste ty bedny,“ řekl. „Načekal jsem se na ně už dost dlouho.“

A zamířil dolů ze schůdků k zadní části vozu, jako by chtěl sám popadnout některou menší klec.

Ale sotva ho zahlédl Fearensidův pes, hned se začal ježit a zuřivě vrčet, a když cizinec seběhl ze schůdků, pes nerozhodně poskočil a potom se mu vrhl přímo po ruce.

„Kančuk!“ křikl Hall a uskočil dozadu, protože ve styku se psy nebyl zrovna hrdina, a Fearenside zařval: „Lehni!“ a popadl bič.

Viděli, jak se psovy zuby pustily ruky, slyšeli kopnutí, viděli psa uskočit do strany a zakousnout se cizinci do nohy a slyšeli, jak se cizinci trhá látka na kalhotách. Potom tenčí konec Fearensidova biče zasáhl psa a tento kus jeho živého inventáře se se zděšeným štěkotem uklidil pod kola vozu.

Všechno se odehrálo dřív než uplynulo půl minuty. Nikdo nemluvil, každý křičel. Cizinec pohlédl zběžně na svou roztrženo rukavici a na lýtko, učinil pohyb, jako by se chystal k noze shýbnout, ale potom se otočil a vyběhl úprkem po schůdkách do hostince. Slyšeli ho, jak o překot pádí přes chodbu a po holých dřevěných schodech do své ložnice v patře.

„Ty bestie jedna!“ zvolal Fearenside a škrábal se z vozu s bičem v ruce, zatímco ho pes pozoroval mezi špicemi kola.

„Jdeš sem!“ křikl Fearenside. „Tak půjdeš nebo ne!“

Hall zatím jen stál a otvíral ústa.

„Rafnul ho,“ řekl konečně. „Snad abych se za ním šel raděj podívat.“

A klusal za cizincem.

Na chodbě potkal paní Hallovou. „Povozníkův pes,“ vyrazil ze sebe, „ho rafnul.“

Zamířil přímo nahoru, a protože dveře cizincova pokoje byly pootevřené, strčil do nich a jako člověk smýšlení od přírody soucitného prostě bez dalších okolků vešel.

Roleta byla stažená a v pokoji vládlo šero. Zahlédl obrázek čehosi prazvláštního, co mu připadalo jako paže bez ruky, mávající proti němu, a tvář se třemi obrovskými neurčitými skvrnami na bílé půdě, silně podobná květu bledé macešky. A vtom dostal prudkou ránu do prsou, která jím mrštila dozadu, a (...)

(......)