Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 4
PAN CUSS NAVŠTÍVÍ CIZINCE

Okolnosti, za jakých se cizinec ubytoval v Ipingu, jsem vyprávěl do jisté míry dost podrobně, aby čtenář lépe pochopil obzvláštní dojem, jaký cizinec vyvolal. Ale okolnosti jeho pobytu až do kromobyčejného dne klubové slavnosti lze kromě dvou podivných příhod přejít velmi zběžně. Mezi ním a paní Hallovou došlo kolikrát k půtce stran otázek domácí kázně a pořádku, ale skoro až konce dubna, kdy se u něho začaly ukazovat první příznaky skouposti, ji ve všech případech snadno umlčel pohodlným všelékem, příplatkem k účtu.

Hall ho neměl v oblibě, a kdykoli se toho odvážil, vždycky tvrdil, že by bylo radno se ho zbavit. Dával však svou nelibost najevo hlavně tím, že ji okázale tajil a že se svému hostu vyhýbal, jak jen mohl.

„Počkej do léta,“ říkala paní Hallová mudrcky, „až začnou chodit kumštýři. Potom uvidíme. Nosí možná nos krapet vysoko, ale správně placený oučty jsou správně placený oučty, ať si říkáš co chceš.“

Do kostela cizinec nechodil, a po pravdě nedělal žádný rozdíl mezi nedělí a dny nesvátečními, ani v oblékání ne. Pracoval, jak soudila paní Hallová, velice nestále. Některé dny přicházel dolů časně a zabýval se prací vytrvale. Jindy zase vstával pozdě, přecházel po pokoji a celé hodiny se hlasitě rozčiloval, kouřil nebo dřímal v křesle u krbu.

Spojení s jiným světem než s vesnicí neměl žádné. Nálady byl ustavičně velmi nevyrovnané; většinu času bylo jeho vystupování chováním člověka, který trpí podrážděním takřka nesnesitelným, a nejednou v křečovitém záchvatu zuřivosti dokonce lámal, trhal, drtil nebo rozbíjel věci. Zvyk mluvit polohlasně sám se sebou se u něho ustavičně stupňoval, ale paní Hallová, ačkoli naslouchala svědomitě, nemohla se z toho, co zaslechla, dobrat ani hlavy ani paty.

Ve dne vycházel ven jen zřídkakdy, ale za soumraku na procházku chodil, nemožně zahalený, ať bylo chladno nebo ne, a volil nejosamělejší pěšiny a z těch zvlášť ony, které vedly nejhlubším stínem stromů a strání. Jeho vypoulené brýle a příšerný ovázaný obličej pod kukaní sklopeného klobouku se kolikrát nepříjemně náhle vynořily ze tmy před tím či oním dělníkem, vracejícím se z práce domů. A Teddyho Henfreyho, když se jednou večer v půl deváté vyškobrtal z Červené kazajky, hanebně vyděsila cizincova umrlčí hlava (kráčel právě s kloboukem v ruce), nenadále ozářená světlem z otevřených dveří hospody. Dětem, které ho spatřily za pozdního soumraku, se zdávalo o bubácích a bylo zřejmě sporné, cítí-li on větší nelibost k chlapcům než oni k němu, nebo je-li tomu naopak. Jistě však značně silná nelibost vládla na té straně jako na té.

Nedalo se zabránit, aby osobnost tak pozoruhodného vzezření i chování nebyla v takové vesnici, jako je Iping, častým námětem hovoru. O jeho zaměstnání se mínění značně rozcházelo. Paní Hallová byla po té stránce citlivá. Když se jí někdo vyptával, vysvětlovala velmi pečlivě, že její host je „výzkumný experimentátor“, při čemž přecházela opatrně od slabiky ke slabice jako (...)

(......)