Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 5
LOUPEŽ NA FAŘE

Podrobnosti o vloupání na faru se dovídáme převážně prostřednictvím faráře a jeho ženy.

Došlo k němu v časných ranních hodinách na svatodušní pondělí, v den v Ipingu zasvěcený klubovní slavnosti. Jak se zdá, paní Buntingová se v tichu, které předchází vlastnímu rozednění, náhle probudila se silným dojmem, že se dveře u jejich ložnice otevřely a zase zavřely. Zprvu manžela ani neprobudila, nýbrž posadila se pouze na posteli a naslouchala. A zřetelně uslyšela ťap, ťap, ťap bosých nohou, jak vycházejí ze sousední oblékárny a míří potom chodbou ke schodišti. Jakmile si uvědomila, že tomu tak s jistotou je, probudila důstojného pana Buntinga, jak tiše jen mohla.

Ten nerozsvítil, ale nasadil si brýle, vzal si její župan a svoje pantofle, vyšel ven na chodbičku a poslouchal. Úplně zřetelně slyšel šustivé šmátrání ve svých věcech na psacím stole dole v přízemí a potom prudké kýchnutí.

Vrátil se tedy do ložnice, ozbrojil se zbraní, jaká padne člověku do oka nejdříve, totiž pohrabáčem, a sestupoval ze schodů, jak dokázal nejtišeji.

Paní Buntingová vyšla ven na chodbičku nad schody. Bylo kolem čtvrté hodiny k ránu a nejhlubší tma noci už minula. V síni se už slabounce tetelil náznak světla, ale dveře do pracovny zely neproniknutelnou černí. Vládlo úplné ticho až na slabé vrzání schodů pod páně Buntingovými kroky a na šelest pohybů v pracovně. Vtom něco klaplo a bylo slyšet šoupavý zvuk vytahované zásuvky a šustění papírů. Potom se ozvalo zaklení, škrtla sirka a pracovnu zalilo žlutavé světlo.

Pan Bunting byl tou dobou už v síni a škvírou mezi křídly dveří viděl na psací stůl s otevřenou zásuvkou a na svíčku, hořící na stole. Ale lupiče neviděl nikde. Stál jen napjatě v síni na rozpacích, co si má počít, zatímco se paní Buntingová s bledou a dychtivou tváří pomalu plížila ze schodů za ním.

Jedna myšlenka udržovala páně Buntingovu odvahu. Totiž přesvědčení, že lupič je obyvatelem vesnice.

Zaslechli cinkot peněz a uvědomili si, že lupič objevil železnou rezervu na domácnost — všeho všudy dvě a půl libry v půlzlatnících. Ten zvuk vzpružil páně Buntingovy síly k ráznému činu. Sevřel pevně pohrabáč a vřítil se do pokoje a jemu v patách i paní Buntingová.

„Vzdej se!“ rozkřikl se zuřivě pan Bunting (...)

(......)