Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 6
NÁBYTEK, KTERÝ SE ZBLÁZNIL

I stalo se, že v časných ranních hodinách svatodušního pondělí pan Hall a paní Hallová, dříve než pro ten den vyburcovali Millii, vstali a tiše jako myšky vklouzli do sklepa.

Jejich práce tam byla soukromého rázu a měla co dělat se specifickým řízem jejich piva.

Jen však vkročili do sklepa, paní Hallová shledala, že s sebou zapomněla vzít láhev sarsaparilly, uloženou v jejich manželské ložnici. A protože odborníkem a hlavním činitelem v této věci byla ona, naprosto patřičně šel pro láhev nahoru Hall.

Na chodbičce nad schody si s překvapením všiml, že dveře cizincova pokoje jsou pootevřeny. Vkročil do manželské ložnice a našel láhev, jak mu žena uložila.

Ale když scházel opět do přízemí, zpozoroval, že závory na domovních dveřích jsou odsunuté — že dveře jsou vlastně zavřené pouze na kliku. A osvícen náhlým vnuknutím, uvedl si to ve spojitost s cizincovým pokojem v patře a s nápověďmi pana Teddyho Henfreyho. Jasně se pamatoval, že včera večer držel svíčku při tom, když jeho manželka zasouvala na noc závory. Jakmile to spatřil, zarazil se a údivem otevřel ústa; potom, stále s lahví v ruce, znovu vystoupil do patra.

Zaklepal na cizincovy dveře.

Nedostalo se mu odpovědi. Zaklepal podruhé.

A potom otevřel dveře dokořán a vešel.

Bylo to, jak očekával. V posteli ani jinde v pokoji nikdo nebyl. A co bylo podivnější, dokonce i pro Hallův těžkopádný důvtip, na židli a na čele postele se porůznu povalovalo šatstvo — pokud věděl, jediné šatstvo jejich hosta — a jeho obvazy. Ba na sloupku postele dokonce visel švihácky na stranu i jeho klopený širák.

Jak tam Hall tak stál, uslyšel ženin hlas, vycházející z hlubin sklepa s oním rychlým prolínáním slabik a tázavým protahováním konců slov do pisklavého tónu, jímž jsou vesničané ze západního Sussexu zvyklí vyjadřovat krajní netrpělivost:

„Jiříí! Už máš, co jsem chtěláá?“

Tu se otočil a pospíchal dolů k ní.

„Janny,“ zavolal přes zábradlí u schodů do sklepa. „už je to pravda, co říká Henfrey. Není ve svým pokoji, není tam. A domovní dveře jsou vodrýglovaný.“

Paní Hallová zprvu nechápala, ale jakmile pochopila, rozhodla, že se na prázdný pokoj půjde podívat sama. Hall, ještě stále s lahví v ruce, šel napřed.

„Jestli tam není von,“ řekl, „tak tam jsou jeho šaty. A co kde dělá bez šatů, he? Šlakovitě vošemetná věc!“

Mezitímco stoupali po schodech ze sklepa, oba dva (jak se později zjistilo) měli dojem, že slyší, jak se domovní dveře otvírají a zavírají. Ale když v přízemí viděli, že jsou zavřené a nikde nikdo, ani jeden se o tom druhému v tu chvíli nezmínil.

V síni paní Hallová manžela předešla a běžela nahoru první. Na schodech někdo kýchl. Hall, který šel o šest schodů za ní, myslel, že slyšel kýchnout ji, kdežto ona, jdouc napřed, měla dojem, že to kýchl Hall. Otevřela zprudka dveře, stanula a rozhlížela se po pokoji.

„No ne, něco tak divného!“ zvolala.

Zaslechla frknutí, jak se zdálo, těsně za svou hlavou, a když se ohlédla, překvapilo ji, že (...)

(......)