Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 7
ODHALENÍ

Cizinec vešel do hostinského pokoje v Ekvipáži kolem půl šesté ráno a za staženými roletami a zavřenými dveřmi tam zůstal téměř až do poledne, aniž se k němu po tom, co odehnal Halla, vůbec někdo odvážil přiblížit.

Celý ten čas se musel postit. Třikrát zaklinkal zvoncem, potřetí už zuřivě a dlouhou dobu, ale nikdo se neukázal. „Ty s tím svým ‚Táhněte k čertu‘, to tak!“ odsekávala paní Hallová. Záhy se donesla kusá zvěst o loupeži na faře a lidé si to obojí spočítávali na prstech.

Hall odešel ve Wadgersově doprovodu vyhledat smírčího soudce pana Shucklefortha, aby se s ním poradil. Nikdo se neodvažoval nahoru do patra. Čím se zabýval cizinec, není známo. Čas od času rázoval zuřivě po pokoji a dvakrát bylo slyšet tirádu kleteb, trhání papíru a zuřivé rozbíjení skla.

Hlouček zvědavých, ale vystrašených lidí vzrůstal. Odnaproti přišla paní Huxterová; také několik veselých mládenců, vymóděných černým konfekčním sáčkem a motýlkem z krepového papíru — bylo totiž svatodušní pondělí — rozmnožilo hlouček a kladlo zmatené i matoucí otázky. Mladý Archie Harker se vyznamenal tím, že vyšel na dvůr a pokusil se nakouknout pod staženou roletou dovnitř. Nespatřil sice nic, ale zavdával příčinu k domnění, že něco viděl, a brzy se k němu přidali i jiní příslušníci ipingské mládeže.

Bylo to nejkrásnější svatodušní pondělí, jaké si lze jen představit, a podél vesnické hlavní ulice se táhla řada deseti dvanácti stánků, mezi nimi střelnice, a na trávníku u kovárny stály tři žluté a čokoládově hnědé maringotky, a několik malebných cizozemců obojího pohlaví stavělo atrakci „Srážení kokosových ořechů“. Pánové měli modrá trika, dámy sněhobílé zástěrky a docela módní klobouky s bohatými pery. Woodyer, hostinský od Červeného koloucha, a pan Jaggers, příštipkář, který navíc prodával i ojeté bicykly, natahovali přes silnici šňůru s britskými vlaječkami a královskými korouhvičkami — vlajkoslávu, jakou se původně oslavovalo první jubileum královny Viktorie.

A uvnitř, v umělé temnotě hostinského pokoje, do níž pronikal jenom jediný tenoučký paprsek slunečního světla, seděl cizinec, hladový, jak musíme předpokládat, a ustrašený, schovaný ve svých nepohodlných a horkých obalech, a zíral těmi svými tmavými brýlemi do papíru nebo cinkal špinavými lahvičkami a občas pustě láteřil, slyšitelný, i když neviděný, na chlapce venku za oknem. V koutě vedle krbu se válely střepy půl tuctu rozbitých lahví a vzduch zamořoval čpavý pach chlóru. Tolik je nám aspoň známo z toho, co v té době slyšely uši, a z toho, co později v pokoji uviděly oči.

K polednímu náhle otevřel dveře svého pokoje a zůstal stát a brejlil upřeně na tři čtyři lidi, kteří byli ve výčepu.

„Paní Hallovou,“ řekl.

Kdosi se bázlivě zvedl a šel zavolat paní Hallovou.

Po chvíli se objevila paní Hallová, sice trochu udýchaná, ale o to rozlícenější. Hall byl dosud kdesi venku. Promyslila si tuto scénu již předem, a přinesla proto v ruce tácek a na něm nezaplacený účet.

„Přejete si snad (...)

(......)